úterý 22. listopadu 2011

Zpracujme své bloky! Nejsme tu za trest a nejsme v tom sami...


Psala jsem o stagnaci, ale samozřejmě ne každá stagnace je láskyplné vedení shora. Někdy se v nás odehrává něco, na čem bychom měli pracovat. Každý z Vás má takové bloky, strachy a zavedené vzorce chování (žárlivost, strach, odpor k něčemu atd. - je to nutkavý pocit, který vám brání svobodně žít) - pojďme je společně odstraňovat. Musíte nahlédnout do svého srdce, musíte pracovat se svým emocionálním centrem, musíte své emoce přivést na světlo, jinak si je znovu odnesete a kruh inkarnací nebude moci být uzavřen. Klidně napište do komentářů, jak se Vám to daří - pojďme ty strasti snášet společně...

Dnes ráno mi Vesmír přihrál do cesty knížku, která mě vybídla k tomu, abych zpracovala svůj blok. Jako každý z vás mám velkou bolest. Je to bolest odloučení z Jednoty, která se projevuje u každého různými způsoby... Nahlédněte pod pokličku svých strachů... Jako ukázku přikládám svůj zážitek, chtěla jsem vědět, proč mám v poslední době odpor ke své práci:

Nebylo to nic složitého a vysoce duchovního... Tak tedy... pustila jsem si klidnou hudbu, provoněla byt santalovou vůní, zapálila svíčku a poprosila o vedení, poprosila o Kristovu očišťující energii. Zavřela jsem oči a poprosila, abych směla nahlédnout pod nános emocí a myšlenek a uviděla skutečný problém, na kterém mám pracovat. Každou emoci, která se vynořovala, až celé mé tělo pálilo, jsem přijímala a doprovázela prosbou - prožívám svou emoci, vytahuji ji na světlo a prosím o její prosvětlení. Slova mi sama přicházela do úst.

Nebála bych se, že nebudete vědět, jak by taková meditace měla proběhnout. Samo mi to mluvilo. Pokorně a s láskou jsem se odevzdala Světlu, a to už vědělo, co má dělat.

Pak se to stalo, uvolňující a dlouhý pláč a stálé opakování Nejsem oběť, nejsem oběť... Jsem svobodná tvůrčí síla. Nejsem tu za trest, NEJSEM TU ZA TREST, bylo to mé svobodné rozhodnutí. Mé poslání je má volba, chci ho přijímat s láskou a tvořivou radostí. Nejsem tu sama, NEJSEM V TOM SAMA, v mém poslání mi pomáhá mnoho bytostí, jak zde na Zemi, tak ve vyšších sférách, ... všechny ty odvážné duše, všechny je miluji a nechci jim nic vyčítat... Chci být naplněna bezpodmínečnou láskou... Chci být sluncem na cestě bloudících poutníků, chci pro ně zářit a vysílat energii.

Vím, že budu muset tyhle očišťující meditace ještě párkrát zopakovat, ale je to skvělý pocit. Je skvělé brečet, když jste si doposud mysleli, že k tomu nemáte důvod. Je to očišťující...

Anamel

1 komentář:

  1. Aktualizace: Jak jsem již řekla, vím, že budu muset proces ještě párkrát zopakovat. Pár minut poté se mě zmocnil mrazivý pocit, bylo mi na zvracení, dávivě jsem kašlala a jediné, čím jsem si byla jistá, že celé mé tělo je pohlceno VZTEKEM a že ten vztek musí ven na Světlo. Nevěřila jsem, kolik vzteku se dá ukrýt do člověka, aniž by to poznal. Už v Enneagramu jsem našla, že hříchem k odbourání je pro mě v tomto životě vztek, ale TOHLE? Tohle jsem vážně nečekala, jakobych měla prasknout...

    A světe div se, jako kartu jsem si poté vytáhla v tarotu - "gratulujeme! tento čas se vám daří přetvářet vaše hříchy ve vaše přednosti..." :)

    Mají to prostě dobře zařízené... Zdraví An.

    OdpovědětVymazat