Léto je v plném proudu, můj návrat ze spirituálních výšek do života se nese ve znamení pestrosti zážitků - s tím samozřejmě přichází i méně času na psaní (krom toho, také dodělávám resty, které jsem ve své spirituální naivitě myslela, že vůbec nebudou rezonovat - ve 12. dimenzi účetní uzávěrku přeci opravdu nikdo nepotřebuje :)
Jako bych si během posledních týdnů brala zpět všechna svá "stará já", ale tentokrát bez výhrad, bez viny. Být tady na Zemi, s nově rozvinutým vědomím a napojením na rovinu své duše a Stvořitele - to je způsob existence, který jsem se přišla naučit. Pořád jsem chtěla někam pryč, někam jsem chvátala, něco tady a teď mi nevonělo.
Ale i tak je mi občas smutno, pomalu jsem vedena k tomu odpovědět si na to, co všechno je tomu příčinou. Zažívat život s vědomím, které jsem získala během posledních let, je rovina pro mne nepoznaná, je co prozkoumávat. S tímhle vědomím a s touhle novou rovinou (tedy novým úhlem pohledu na život) vidím sebe sama znovu z dalších stran, a s tím vyplouvají na povrch dosud neviděná témata, možná i bolesti k přijmutí, vidím do hloubky sebe sama, kam jsem doteď nemohla dohlédnout.
Jsem zaměřená zcela do sebe, myslím tím úplně dokonale, neřeším druhé, neřeším žádná životní poslání, vývoj světa, svou pozornost obracím jen na to, co mi Život sám naservíruje ve svém plynutí a mou jedinou otázkou je - co to vypovídá o mne samotné.
Témat je hodně - důvěra v sebe, víra v život (univerzum, boha) a odhalování z kterých částí mého bytí pramení ty neustálé pochybnosti ("Bůh tě miluje i s tvými pochybami, bůh miluje tvou nevíru" - byla zpráva, kterou jsem uslyšela před nedávnem - a tak se to učím i já), schopnost až do hloubky vidět, co sama před sebou skrývám.
Poslední dny se začíná proměňovat moje definice mezilidských vztahů, vypadá to, že ta nedávno odhalená potřeba vše podmiňovat svobodě spustila proces ukončení jedné fáze a začátek proměn, kdy si uvědomuju, že bych ráda udělala pár úprav ve svém fungování k mým bližním (resp. si to uvědomuji díky tomu, co mi od mých bližních chybí a co se pro mne nyní ukazuje jako něco, čím bych ráda své vztahy obohatila). Zatím to nedovedu dát do slov, ale už pomalu převibrovávám do té energie změny, kterou si chci přitáhnout. Jde o to, že jsem ze svého projevu k druhým vyřadila spoustu věcí, kterými jsem druhými manipulovala nebo které jsem dělala ze strachu z odmítnutí, z pocitů vlastního nesebepřijetí. Typickým příkladem jsou dárky na uvítanou, když jedu k někomu na návštěvu (ale jsou to i pochvaly, projevený zájem, náhodné dobré skutky aj.). Nejdřív jsem dárky tedy dávala vždycky, pak jsem je nedávala vůbec (aby to náhodou nebyla manipulace nebo nevědomí vlastní ceny). A najednou cítím, že se ke spoustě těmto záležitostem můžu vrátit, ale zcela jinak - tak jak to cítím v přítomném okamžiku. A hlavně - z lásky k sobě sama a bližnímu svému. S vědomím, že na tom dárku vlastně nezáleží, že ten dárek je má přítomnost a že jde vlastně o můj vnitřní pocit blízkosti a radost z radosti druhého, protože on je mnou a já tak obdarovávám i sebe. A tohle mezilidské - kdy já dělám pro sebe - a má z toho užitek i druhý (a oba jsou si toho vědomi) - to je zdravé podhoubí. Takové zázraky mezilidských vztahů nejsou samozřejmost a vděčnost je to, co léčí ten všudypřítomný pocit osamělosti...
Mé vztahy se staly velmi vzdušné, tak nejvíc jak jen to šlo, mám to dokonale poznané, díky tomu vím, jak druhému dát svobodu, nemanipulovat, znám rizika jakýchkoliv slibů, díky tomu jsem ve vztazích chráněná před tím, aby někdo manipuloval se mnou, abych se svázala sliby, jenž nemohu splnit, a abych pro nějakou nesebelásku ustoupila od sebe sama.
To vše jsem poznala a najednou vidím, že prvek vzduchu potřebuje doplnit i dalšími elementy, abych cítila rovnováhu, stabilitu. Vzduch je nezávislost, vzduch je pohyb, vzduch se dotkne a hned letí dál... ale je tu jedno riziko, jednoho dne se můžete probudit a říct: "Naučili jsme se dávat si tolik svobody, až jsme zjistili, že žádný vztah už nemáme, jsme dvě samostatně fungující jednotky."
V takovémhle období změn se nedá moc psát, ale proč taky - já doufám, že jste všichni plně v Životě a užíváte si léta. To Vám moc přeju.
Autor článku: Jana Anamel Mráčková
Článek (či jeho části) je možné sdílet v nezměněné podobě včetně aktivního odkazu na
http://poselstviohne.blogspot.cz.
Děkuji za příspěvky
- Česká spořitelna, platby z ČR: 1384419103/0800
- Fio banka, platby z ČR: 2100410460/2010
- Fio banka, platby ze SLOVENSKA: 2100410460/8330
