úterý 29. října 2013

La Phantasía - svět pro odvážné

Genesis by Omron
Jsi-li člověk nového vědomí, neusneš na vavřínech. Nikdy! Neboť jsi hnán touhou po Životě, po Lásce. Ty znáš ten pocit. Neumíš ho popsat a ani tak docela žít, ale znáš cestu, kudy se k oné autenticitě dokonalého stvoření přibližovat... Možná se ti smějou, že zakopáváš, ale oni nemohou cítit, co za pradávnou sílu tě žene vpřed, kdyby cítili, nikdy by se nesmáli a běželi by s tebou onen běh životem, jež vlastně ani není pohybem, nýbrž jen dokonalým sledem přítomných okamžiků...

Naše životy jsou jako divoké řeky, už už by člověk spočinul, a smete ho další vlna událostí, někdo zemře, někdo nás opustí, zradí, zklame, něco se nepodaří, tělo přestane sloužit nebo prostě čelíme sami sobě v jakékoliv podobě... Jakoby to nikdy nemělo skončit. Jsme odíráni na dřeň od všeho lpění. Od všech iluzí. Co platilo včera, dnes už neplatí a zítra bude znovu jinak. A i přesto - vědomí je tiché oko uprostřed bouře. I v nejdivočejších scénách svého života můžeme zůstat v sobě klidní, nechat to projít, cítit ty vlny bolesti a pochyb. Však kdo řekl, že jsou méně živoucí než radost a důvěra? Protože o tom to je - Život. Tanec na špičce špendlíku.

Každý z nás má předpoklad to přežít a vyjít do další etapy posilněn, zmoudřen... Naříkáš? Ale tys věděls, čím je vědomí vykoupeno... a přesto jsi do toho šel, Člověče... Včera eurofie, dneska deprese, zítra? Kdo ví? Nic není stálé.

Nastává Restart. Na energetické rovině se vše rozpadá a hroutí, neexistují žádné jistoty a člověk to vnitřně cítí - náš dům může kdykoliv shořet, manžel může kdykoliv odejít, mohu kdykoliv zemřít, může kdykoliv začít válka, což my jen víme, ... a přeci - my víme! Každý člověk má v sobě pramen moudrosti, bez ohledu na to, jak urputně se ho snaží popírat. My víme, že jsme věční, ale cosi v nás se stále bojí - před tou panikou lze zavřít oči i smysly, ale neutečeš před tím, ovlivňuje tě to v tvém životě.

Jsme vyšším vědomím vyzýváni ke změně. Scény se budou tak dlouho opakovat, dokud nepochopíme. Na individuální úrovni, té republikové i té globální. Kostlivci vylézají ze skříní, znovu a znovu, nejen do našich myslí, ale i do našich životů. Ukazují souvislosti - ty nitě táhnoucí se celým naším životem, celo historií lidstva. Vyzývají k akci a křičí na nás: "Udělej to už konečně jinak!" 

Neudělals!? Tak znovu! A znovu! Nadechni se! Znovu!

A jednoho dne, až to dokážeš, ŽÍT SVŮJ ŽIVOT JINAK, prolomíš bariéry mysli, budeš omilostněn od všeho minulého, půjdeš spát a bude ti připadat, že tvůj život končí, ta bolest ti bude trhat tělo, a bude tam smíření. A ráno se s překvapením vzbudíš a nic nebude jako dřív - najednou si někdo jiný... a budeš si muset jít koupit nové oblečení, protože to staré nejsi "ty"... tak velká změna to bude... a staré bude neustále volat, ale najednou to dokážeš odlišit a nepodlehnout tomu... ani vlastně nebudeš chápat, jakto že to dřív mohlo být tak silné, žes tolikrát neodolal. Ale je to dlouhá cesta k tomuto bodu a všechny zkoušky, kterés prošel i ve kterých jsi selhal, vedly k onomu osvobození od starého...

A pak? Pak se otevře La Phantasía, svět za oponou, skrytý potenciál duše. Zřetelná kapacita ducha, která se vynořuje prostřednictvím naší mysli a smyslů (Aristoteles)... 

Je to přístup k vyšším principům tvoření vlastního života, tvoření sebe sama jako uměleckého díla, formování se z obrazu duše do obrazu hmoty. Tyto obrazy a myšlenky se plně zjeví jen těm odvážným, neboť jen tito jsou schopni následovat hlas své duše, ať je sebešílenější. Jen ti, kteří nechodí po vyšlapaných cestách, se mohou dotknout toho vyššího v nás...

Toto zjevení z rovin Psýché k nám promlouvá prostřednictvím ikon a symbolů, a tak je potřeba je brát - žádné znamení není doslovné, žádný obraz v naší mysli není jednoznačný, ...to jen děti si myslí, že ano.

V realitě se psýché zjeví prostřednictvím nás jako nedokonalé otisky. Každý máme přístup k této databázi snů a můžeme se rozhodnout učit se ji vidět a cítit a postupně zdokonalovat otisky své duše do hmoty.

Náš vlastní osud, který nám pulzuje v žilách, přijde tolikrát, dokud neprobudíme svůj potenciál. Tu harmonii rozumu a citu doprovázenou laskavou přísností, bez níž onu Cestu nelze projít a která je na hony vzdálená tomu obrazu mučedníka, co visí v každém kostele. Však děti v tom mají jasno, ty nikdo neoblbne, oni přesně ví, co je to kristovská energie, nesou ji v sobě a čtyřleté dítě Vám klidně do očí velmi nekompromisně řekne, když se ho zeptáte na Ježíška: "Ne, toho čůráka na kříži nemyslim!"

Ačkoliv jsem včera a dnes pracovala na zahradě, jsem velmi neuzemněná, moje vědomí je tak rozšířené, že zapomínám vše, co jsem. Možná to je cíl tohoto procesu. Uvidíme ráno nebo za pár dní. Od včerejška si připadám ne-patřičně ve svém vlastním životě - věci, které jsem řešila, mi najednou přijdou nepodstatné. Vidím se a slyším, jak mluvím ze starého, ale tak nějak mi to nesedí. Jako bych na sobě měla šaty někoho jiného, tělo někoho jiného, život někoho jiného.

Ascension by Omron
BOD ZLOMU! Znovu... (viz článek Když si duše nekompromisně říká o změny) Vedlo k tomu v posledních 14 dnech mnoho zkoušek, kterými jsem prošla. Mluvit pravdu svého srdce za všech okolností. Postavit se sama za sebe i proti stádu tupců. Požádat o pomoc. Netolerovat zradu. Dát přednost sama sobě před zájmy druhého. Dát přednost druhému před svými zájmy. Přijmout odmítnutí. Pokořit se. Dělat, co jsem nikdy nedělala. Stát se mlčenlivým pozorovatelem bez možnosti obhajovat své ego. Odmítnout nabídku, která se neodmítá. Jít proti své domnělé morálce. Uznat chybu. Milovat se takovým způsobem, jakým mne nikdo milovat nedokáže.

Tváří v tvář svým předkům a jejich selhání žít šťastný život jsem nejprve propadla obrovské beznaději, že nemohu nikdy v životě dosáhnout toho, po čem toužím. V onom zoufalství se ale objevilo cosi nového - skutečný obdiv sama k sobě, ten kontrast mi pomohl uvěřit v sebe sama. Rozhodla jsem se odhodit své DNA predispozice (ne, nejsou dané!) a vzít svůj osud do vlastních rukou... a v ten moment se ona DNA rozzářila touhami celého mého rodu, jakoby všichni předci tleskali a volali: My jsme svých snů nedosáhli, my jsme podlehli vnějšímu tlaku, ale ty můžeš, běž a žij!

Dosáhla jsem pro tento moment nejvyšší akcelerace svého vývoje. Musela jsem, vždyť bych se v tom starém utrápila. Uzřela jsem to, co mnozí nazývají Bůh. A Bohem to již nenazývám, neboť slovy to popsat nelze, lze podle toho jen žít... Stará energie v těle byla nahrazena novou. To není konec, to je nový začátek s novými výzvami, staré po novém způsobu... A přitom - vše už tu jednou bylo. Spirála života, cyklus...



Autor článku: Jana Anamel Mráčková 

Článek (či jeho části) je možné sdílet v nezměněné podobě včetně aktivního odkazu na http://poselstviohne.blogspot.cz.


Děkuji za příspěvky

  • Česká spořitelna, platby z ČR: 1384419103/0800
  • Fio banka, platby z ČR: 2100410460/2010
  • Fio banka, platby ze SLOVENSKA: 2100410460/8330 

Žádné komentáře:

Okomentovat