středa 2. září 2015

Nezralost, která dozrává...

Všimla jsem si, že namísto: "Byla to chyba," jsem začala říkat: "Jednala jsem nezrale."
Lidská mysl dokáže učinit život žitý podle jakýchkoliv moudrých slov přehlídkou marnosti, nechápe totiž, že mnohem větší vliv má motivace našich činů... neboli to, co nás nutí, anebo inspiruje k akci...
Dost často naše "zralé" chování bývá jen důsledkem toho, že se stydíme za to, že jsme někdy dříve byli nezralí nebo nás zabolela nezralost někoho jiného. Beru velký ohled na druhé, protože jsem kdysi byla terčem něčí bezohlednosti. Jsem poslušná, protože se mi kdysi dostalo nepřiměřeného trestu. Mluvím pravdu, protože mě někdy někdo přistihl při lži nebo mě něčí lež poškodila atd. 
Když nejsem v míru s tímto svým minulým či potlačeným nezralým já (nejsem si vědomá své motivace, díky níž v sobě pěstuju určitou vlastnost), chodí ke mně ten stín s prosíkem o přijetí a odpuštění v podobě vnějších lidí a vytváří nerovnováhu, podvědomý stud a pocit viny, který mě nepustí dál v životě, dokud do té tmy nevnesu vědomí. Pak se objeví i nové souvislosti - že mě například moje vnitřní lhářka ochránila před násilím nepřiměřených trestů za přiměřenou dětskou nerozvážnost atp. Přijetím cyklu dojde přirozeně ke smíření a časem i posunu ve vědomí.
Nejsme-li schopni vidět, proč něco říkáme nebo děláme, pak jsme dobrovolně obětí svých vlastních nevědomých reakcí a zpětných reakcí života na nás... to samo o sobě nám brání cítit v životě jistotu. Uvědomila jsem si, že pocit nejistoty u mě do velké míry pramení z pocitu, že nevím, co od sebe očekávat (co vysílám z hlubokého podvědomí a co se mi tím pádem vrátí), že se bojím, jak zareaguju v neočekávaných situacích, v krizi... vlastně se nebojím krizí, bojím se sebe v krizích - chybí mi pevná opora v sobě. I když třeba lidé, kteří nezažili tolik držkopádů co já, mi tvrdí, že naopak je inspiruju svojí vnitřní silou, s jakou čelím nepřízni, tak já to vnímám takto. Zkrátka chci od sebe víc (možná i proto, že někde uvnitř vím, že mám nezralé nastavení si přitahovat stále větší krize, na které se cítím nepřipravená:). Jak napsala moje kamarádka - Kdo se bojí, ať jde do lesa. Ale protože jsem ve fázi života, kdy rekapituluju, co ještě je funkční a co už není... koukám na věci z více úhlů... a možná už se nechci tolik zocelovat (jizvy způsobí, že se kůže zatáhne a ztvrdne)... anebo... možná už jsem hold taková a to šílenství mi vyšší prozřetelnost dávkuje s naprostou lékařskou precizností  dle potřeby. Kdo ví :)
Moje nezralé já se třeba i lekne a řekne si: "Musím vysílat jen dobré, aby..." - to je reakce strachu, to je reakce mysli, která kalkuluje. Na tom je postavený celý prů-mysl zaměřený na duchovní hledače. Já jsem například citově závislá na pozornosti -  to je moje podvědomá motivace, která se mi v cyklech vrací do života, jakmile přestanu být bdělá (a to je docela často, protože umím být občas dost nepozorná). Nezralé ego si myslí, že umírá, když nemá pozornost... Nu a negativní pozornost je taky pozornost (to mi mnohé vysvětluje:) 
A tak můžu přijmout, že v některých oblastech života špatně pracuju se svojí energií a převzít zodpovědnost za to, co se děje, protože pak mám výborné vodítko, kudy dál směřovat, a při každé myšlence, slově a činu se můžu ze srdce ptát, kým chci doopravdy být? Proč dělám a říkám to, co dělám a říkám? To je to podstatné... Sama před sebou se neschovám...
S rozvíjejícím vědomím člověk vidí svojí zodpovědnost za to, co se děje, tam, kde to dřív neviděl. Dokáže víc a víc číst ve zpětných odlescích zrcadla... (viz aktuální Liveinspirit - 3. 9. Zrcadlo, zrcadlo, pověz mi...) Mysl ty souvislosti samozřejmě věděla... mysl ví o VŠEM!... a když mysl něco ví, tak je to řádně v pytli :))  Zablokuje vyšší poznání srdcem. Do té doby... než nastane čas pro jeho rozvinutí... tak jako květy nebo křídla vážky má i rozkvět člověka svůj čas... 
Jako kapka deště stéká hor, tu rychleji, tu pomaleji, tu se zastaví, tu padá... a vůbec neví o síle Gravitace, která její pohyb řídí... že je živnou půdou pro to vyšší stádium, pro řeku a pro oceán... 
Z nezralého se dříve či později stane zralé... a zralé, které doposud chránilo semínko, jednoho dne spadne z bezpečí mateřského stromu a stane se výživou pro klíček, z něhož vyroste strom... a ze stromu... dokonalost je proměnlivost. 
Strom nikdy nezalituje, že byl kdysi dávno pouhým semínkem či hnijícím jablkem...

Autor článku: Jana Mráčková, An 

Článek (či jeho části) je možné sdílet v nezměněné podobě včetně aktivního odkazu na http://poselstviohne.blogspot.cz.


Rozvoj článků podpoříte finančně nebo dárkem od srdce - obojího si cením a vážím, je to dar za dar.

  • Fio banka, platby z ČR: 2100410460/2010
  • Fio banka, platby ze SLOVENSKA: 2100410460/8330 

1 komentář:

  1. Anamel, Osviceni je jedno kdy ho dosahnes. (Thaddeus Golas)
    Cehea

    OdpovědětVymazat