Ještě poslední káva na mé pouti. Nostalgie, smutek. Uklidnit se, nadechnout a vejít do katedrály jako královna. 14 km před Santiagem jsem začala brečet, že něco končí a vydrželo mi to tři kilometry. Myšlenku zranění z opuštění, které nám brání procházet změnami v životě plynule, rozebírá kniha Uzdravte svá emocionální zranění, která mne provázela po celou mou cestu. Nekončí jen camino, končí něco starého ve mně. Vidím v sobě bolesti, které doposud byly skryté, a vidím jejich spojitost s mým dětstvím. Ta kniha mne naučila to vidět. Pak přišel obrovský vztek. Vztek na má vlastní očekávání, to mne dovedlo v myšlenkách k mému otci, jako archetypu muže, který nikdy nesplnil má očekávání, odtud plyne můj neustálý pocit, že mne život zradil. A tak není divu, že karta, kterou jsem si před caminem vytáhla byla Zrada. Vnímám to zranění, do kterého neustále píchám, abych si už konečně uvědomila, že se cítím zrazena. Zrazuji sama sebe. Děkuji za toto poznání, vím, že je to počátek opuštění mých iluzí o mužích, které mne tolik vnitřně ničí... a když jsem uviděla své myšlenky, zjistila jsem, jak moc jsem sama ze sebe a svých myšlenek unavená. Pak přišel pláč a smích... a já dopíjím kávu a budu těch posledních 30 metrů vnímat svou bolest z opuštění...
Autor článku: Ana Liveinspirit
Článek (či jeho části) je možné sdílet v nezměněné podobě včetně aktivního odkazu na http://poselstviohne.blogspot.cz.
Děkuji za příspěvky
- Česká spořitelna, platby z ČR: 1384419103/0800
- Fio banka, platby z ČR: 2100410460/2010
- Fio banka, platby ze SLOVENSKA: 2100410460/8330
Žádné komentáře:
Okomentovat