Pracujeme pro Zemi tím, že žijeme své životy

Dovolím si využít citát "Malý krok pro člověka, velký krok pro lidstvo." Mnoho z Vás jsou pracovníky světla na vysoké úrovni, možná si ani neuvědomujete, že pravdivým a láskyplným odžíváním svých životů, tím, že se vědomě stavíte čelem k překážkám a rozpouštíte svá traumata, umožňujete vesmírným energiím, aby skrze Vás mohly pomoci i ostatním lidem transformovat dle zákona rezonance stejné situace a stejná traumata v Lásce. Tak to cítím, a tak to je. Pak skutečně nastává možnost, že když změníme sami sebe, změníme svět. 

Vstoupila do mne božská láska a já uzřela své vlastní Světlo. Děkuji za každou vteřinu svého života, neboť díky všem skutečnostem nyní stojím zde - v pravdě a lásce, skutečná. A mohu si vybrat jakékoliv místo k žití a jakékoliv lidské bytosti ke sdílení mého života, neboť vesmír je skrze své zákony neomylný a já mu plně důvěřuji, tak jako důvěřuji sobě a své Intuici.

PÁR SLOV K PODZIMNÍ ROVNODENNOSTI

Podzimní rovnodennost znamenala obrat ve vývoji věcí. Slovanský národ získal opět svou Hrdost a obnovují se kořeny dávné moudrosti. Starý řád, který tu byl odnepaměti a z něhož mnozí pocházíme, se transformoval, tedy i my můžeme. Bojovník si uvědomil, že nejvyšší formou boje je mír a Temnota odevzdala všechnu vinu za vývoj na Zemi, neboť ten byl podle nejvyššího Záměru, vina neexistuje. Nechť temnota spatří, jaké nádherné světlo se v ní skrývá. 

Já jsem Anamel, temnota která pochopila svůj účel a uzřela své vlastní světlo.

Momenty bezčasí

Byl to jen "okamžik". Přestal jít internet, hudba utichla, auta se vzdálila, atmosféra v pokoji byla posvátná, vzduch nabyl hutného skupenství a bylo v něm obsaženo úplně vše - vůně, hudba, barvy, chuť i dotek. Byla to symfonie absolutna. V tom můj sluch uviděl a má duše ucítila list padající z nedalekého stromu a mé srdce se naplnilo vděčností a propojilo se všemi, se kterými kráčím tímto světem, má místnost byla plná bytostí, které tu pracují s námi a pro Zemi na trochu jiných úrovních. Mé tělo i mysl se naplnily jistotou, že vždy v každém okamžiku budu vědět, co mám dělat. 

Nalézám cesty, abych je mohla opustit

Každým okamžikem se mi otvírají nové cesty, kudy směřovat, nová místa, kde žít, noví lidé, jež mohu milovat. S láskou vše přijímám, absorbuji a jdu dál. Přítomný okamžik mi skrze mé tělo, má slova a události kolem mne napoví, jaká jsou přání mé Duše, kudy vede můj nejvyšší potenciál.

Tolik jsem si přála někde zakotvit, získat svou trvalou tvář a poznat se, a tak jsem se cítila frustrovaná, když mne život začal tlačit do změn - rozloučit se s přáteli, přestěhovat se, podat výpověď, rozloučit se s dalšími přáteli, znovu se přestěhovat, nalézt záměr své duše a záhy ho přetransformovat do další absolutní nuly, počátku... a znova a znova. Konečně je zde čas, kdy procházím vším v radosti, bez frustrace. 

Je mi nyní umožněno během jednoho dne prožít a pochopit celé životní sekvence, které bych mohla odžívat dlouhá léta, ale já jdu dál, stále dál, neboť vize ve mne je absolutní, člověk nikdy nebyl vyhnán z ráje, znovu nalézám spojení. Ta vize, ten pocit... to mě žene dál, nedovolí mi spokojit se "jen tak s něčím", ačkoliv na první pohled se to zdá perfektní a idylické. Není to nespokojenost tady a teď, je to přijetí proudu života. 

Nepůjdu cestou, kterou jsem si zvolila včera, neboť všechny cesty se bortí a dnes je dnes. Má touha najít své místo ve světě mne provádí iluzemi a mé prozření z nich mne vede k procitnutí. Odevzdala jsem téměř vše, a i to je jen iluze. Neplatí, co platilo před minutou. Není doba na ustrnutí, vše je jen prostředek, nelpím na ničem, co mi přichází do cesty. Již nehledám své poslání, neboť mé poslání se nyní v každé vteřině mého bytí mění. Tohle je doba, která nešla naplánovat. Tedy JSEM.  Udržuji synchronicitu ve svém jednání a ve svých slovech, mám na paměti absolutní pravdu k sobě a k druhým - to je stav, který by měl být trvalý, nikoliv nucený, okolnosti mne pak už povedou.

Existuje cesta, kterou si mé vědomí nedokáže představit, ale je tu jakési tušení. Brány jsou otevřené.

Nelpím. Jakmile objevím cestu a integruji ji do sebe, cesta se uzavírá. Už mi z toho není smutno. Znamená to jen, že se rychleji blížím ke své vlastní podstatě a že tohle "zahazování cest" je má Cesta. Otevírám cestu ke svobodě, odemykám bránu, která byla tak dlouho zamčená. Jsem v bezpečí, jsem v hojnosti, jsem ve svém vlastním středu a nemusím pro to nic dělat, jen být v Pravdě. Neskrývám před sebou nic a všechnu bolest nechávám projít, jsem si jí vědoma a beru si z ní, co je potřeba. Vítám bolest, protože mne vede a posouvá, prožívám-li ji vědomě.

Přijímám vše, co v mém životě je, jako nástroj. A nelíbilo-li se mi to dříve, vím dnes, jak moc velký význam to pro mne má.

Nelpím na starých cestách, každý den, každou minutou se rodím do nového záměru mé duše. Nic není trvalé a je mi dáno prožívat celé životy v jedné minutě. Naladím se, vynuluju a jdu dál... Duše volá po odevzdání se, a tak se odevzdávám.

Kráčím Cestou v Pravdě tempem bez sebedestrukce

Ta úzkost při posledních bouřkách, kterou cítím, není strach o život či majetek, je způsobená vědomím, že Země trpí a já zapomněla na svůj dávný slib. Země se očišťuje a já volám: Jsme s tebou, Země, neopustili jsme Tě! Neopustili jsme tě a neopustíme. Na ničem už nezáleží. Nic a nikdo v mém životě není důležitější, než důvody proč tu jsem.

Mám závazek, mnoho z nás má, cítíme je. Cítíme, že je tu cesta, po které je třeba jít. Ale po té cestě již jdeme. V tempu, které nás chrání před sebedestrukcí. Lépe pomalu, než-li vůbec. Lépe v harmonii, než-li ve frustraci. Takové nás Země potřebuje. Nevyčítám si své tempo, ale v upřímnosti poznávám, kde mohu na sebe trochu přitlačit.

Rozvzpomínám se a tedy jsem, v odevzdání svého těla, mysli, emocí a energie vyššímu záměru své duše a dávných slibů. Překonávám svá vlastní omezení, která jsem svým vývojem nasbírala. Přijmout svou sílu znamená oprostit se od strachu, že bych ji kdy mohla zneužít. 

Cestuji všemi svými inkarnacemi a skládám se do velkého celku. Odpouštím si. Odpouštím si, že to nebyl Bůh, kdo mne v některých životech vedl. Byla to ohromná destruktivní síla, které jsem uvěřila, že je Bůh na této planetě, ta síla promlouvala skrze mou pýchu a můj vztek, mou touhu po pomstě. A tak jsem se stala "nástrojem božím" stejně obludným jako je církev. 

Vše bylo, jak mělo být, abych stanula zde, děkuji Temnotě a děkuji Světlu. Nalézám také svou inkarnaci, kde jsem naposledy cítila své božství, ženskou moudrost a pokoru před svou vlastní silou a ve spojení se Zemí jsem konala ze srdce v takové míře, jaká byla v té době možná.

Čím víc cítím pravdu v Sobě, tím víc vidím Lež kolem mne. Svým konáním dávám najevo, že jsem připravena žít absolutní pravdu a vím, že je to jediná cesta k tomu, aby ke mne mohla proudit absolutní pravda zvnějšku. 

Tak jedině bude každá manipulace odhalena dříve, než mne zasáhne. Jsem svobodná duše a odevzdávám se synchronicitě jako proudu vedení, které mne dovede k poznání mne samé.  Budu-li vědět, kdo jsem, už mne nikdo proti mé vůli nezmanipuluje, neublíží, nesvede z cesty. A to je důležité. Znám hranice, kde končím já a kde začíná Matrix. Ve mne jsou ukryty všechny odpovědi, nemusím je hledat vně, v Bohu, v mistrech, archandělích... Čtu si poselství a nechávám rezonovat informace s mou Duší, ona mi dá najevo, co z nich je pravda a co mne vede zpět k nesvobodě. Je tu tolik pokřivenosti, že člověk si musí být vědom své vlastní hodnoty, aby nebyl sveden z Cesty, neboť nepravda k nám proudí i cestami, které považujeme za čisté. Nepravda k nám proudí, abychom již naposledy pocítili nesvobodu a postavili se tomu. Již nikdy více….

Tolik nostalgie je ve mne, rozhlédnu se kolem a cítím, jak výjimečná je tato doba. Vidím zelené stromy, rozmanitost lidí a tolik dobrot k ochutnání, tolik míst k navštívení, tolik slov ke sdílení, tolik pocitů k pocítění. Cyklus se uzavírá. Alfa a omega. Konec a začátek.

Pociťujte posvátnost přítomného okamžiku. Žehnám Vám na cestě k probuzení. Anamel

Nechej život plynout

Byl a možná ještě chvíli je - čas odpočinku. Znovu se nadechnout před dalším vstupem do kalných vod. Nechci nikomu mazat med kolem pusy, že nás nečeká ještě spoustu práce, ale jedno vím jistě - i tento přechodový čas mezi dvěma světy lze prožít v radosti a ve svém středu - vždyť podívejme, jaká nádherná dobrodružství díky své probouzející se multidimenzionalitě prožíváme.

Je čas odpočinku, a protože ten se chýlí ke konci, chci vdechnout do svého dnešního článku trochu španělského rytmu a přijetí základní pravdy, že každý den je darem, když člověk miluje sám sebe a přijímá proud života, ... tak abychom na to nezapomněli, až kolem nás i v nás se znovu budou bortit staré struktury.

Není potřeba se rozhodovat pět minut před rozcestím, kterou cestou půjdete, protože až na rozcestí ucítíte jakési tušení (což je podle Osha jen malinkatý zlomek skutečné intuice), až na rozcestí uvidíte, co jste před pěti minutami vidět nemohli... a tak je to i v životě. Často se snažíme rozhodovat o věcech, o nichž nemáme dostatečné informace.

Naše vlastní touha řídit náš život nás uvádí do situací, kde si nutně musíme uvědomit, že náš život neplyne.

Není potřeba si vytvářet vlastní cesty proti proudu života, neboť Vesmír pro nás má připravenou cestu plynulou plnou příjemných darů a překvapení. Na co se prodírat houštím, když vedle se vine cesta, na které svítí slunce, na které mohu potkat člena své rodiny. Pokud se prodírám houštím, hledám, co mi to ukazuje, když se rozhodnu z houští vylézt, vesmír mne z něj vyvede a za mou odvahu a prozření, že i houští má svůj význam, mne odmění sladkými ostružinami. Proto i v životě, nacházím-li se v situacích, kde musím věci lámat přes koleno, mohu si uvědomit, že pokud věci neplynou, neměly by být... Kde je proud života, tam plyne život sám, tam se dějí zázraky, tak přicházejí vesmírné dary v mnoha podobách, tam se nacházejí rozuzlení problémů, které bychom sami ve své pýše nikdy nevyřešili...

Panenka Marie z Covadongy, poutního místa Španělska vzkazuje: "Člověče, žij. Buď ve své nejvyšší radosti, sleduj znamení a prostě jen buď, buď v lásce, přirozenosti, bez výčitek svědomí za minulý den, beze strachu či očekávání dne budoucího. Ale nikdy nepřehlížej své bolesti, pohlédni na ně, přijmi a jdi dál. Nic před sebou neskrývej. To je jediná cesta k uzdravení. Pak už ti sám život dovolí jen být, protože nic víc nebude potřeba a cesty se budou otevírat a ukazovat samy."

Miluji Vás a miluji život, proto tu jsem. S Láskou a Požehnáním Anamel

Přijmout svůj Dar

Kam směřuji? Být pravdivá... bez ohledu na existenci možnosti, že mne někdo nepřijme. Být přirozeným plynutím, svým bytím být natolik svobodná, že už nebude třeba více. Postavit se za to, kdo jsem, znamená také mít odvahu nastavit druhým zrcadlo, ať se jim to líbí nebo ne. 

Ve chvíli, kdy máme zpracovány karmické závazky a začínáme přijímat sebe i božskou pomoc všude kolem nás a bereme vnější svět a druhé lidi jako pouhý odraz sebe samých, pak si začínáme uvědomovat naše dary - to, čím přispíváme této době, ono Světlo a Energie, kterou neseme. Dar se projevuje v podstatě celý život, ale ve spleti karmy a neúcty k sobě sama, jej často považujeme za břemeno. Je to dlouhá cesta k očištění se od vnějších vlivů minulosti a svých vlastních současných dramat k přijetí sebe sama ve své velikosti. Je to pokora před sebou samým, před svým posláním, před vznešeností své vlastní duše. Není to strach a není to ego - je to jen jeden magický výdech nad tím, jak velkolepé všechno je.

Najděte okamžiky, kdy je Vaše ego slabé, mysl vzdálená a strach v pozadí a nebojte se začít konat, co cítíte, vyslovovat, co vidíte, co slyšíte. Vesmír k Vám hovoří, vesmír hovoří skrze Vás - hledejte cestu, jak vynést svůj Dar na povrch, vnímejte lidi, kteří potřebují vědět a využívat Váš dar. Může to být objetí, kterým druhému vdechneme do srdce božskou jiskru z nás, můžou to být znalosti, které analyticky dokážete spojit v pochopitelný celek, můžou to být slova, která druhého vyvedou z vlastní iluze, může to být pochvala, která nese energii sebepřijetí, může to být výrobek, do kterého vložíte energii určité kvality, může to být pohled, který pročistí druhému auru... A pak už stačí jen vědomě Být, dýchat, být transformátorem... Dělejte, co Vás jako první napadne, v tom je Pravda. 

Vědomým vynesením činu a slov na povrch, vnášíme do tohoto světa energii svého daru, a to je velkolepější (a účinnější) než samotný čin a samotné slovo, jde to mimo nás, nemusíme to chápat. Jdeme po společné cestě, každý nese něco, každý umí něco, neskrývejte to před ostatními. Nedarujte však v sebeobětování, jedině v Radosti z Bytí lze Dary využít, jinak zůstávají břemenem.

Ne, každý dar se nám musí líbit, Vesmír je vtipálek, a tak objevit svůj dar znamená často nejprve najít krásu ve svých zlozvycích, ve svých nedostatcích. Váš život je perfektně naprogramován tak, abyste v okamžiku objevení svých darů jej nemohli zneužít nebo používat špatně. 


‎"Osvícení nespočívá pouze v tom, že vidíme světelné bytosti a máme vidiny, ale v tom, že vznášíme světlo do temnoty. To je mnohem obtížnější, a proto se to na rozdíl od toho prvního netěší příliš velké oblibě." C.G. Jung

A co já? Mám-li ten dar, že některé věci u druhých cítím, měla bych to přijmout. Jsou okamžiky, kdy jejich iluzi pouze transformuji a snímám z jejich vnímání závoj, aby mohli udělat krok dál, neboť jsou připraveni udělat krok dál (ano, to skutečně má energie dělá, konečně to mám zpracované a přijala jsem to) a jsou okamžiky, kdy cítím, že je zde prosba/svolení duše druhého, abych své pocity vyslovila, vynesla na povrch, neboť oni sami to přes své bariéry zatím nedokážou, a tak se ty věci derou na povrch skrze mne v komunikaci s druhým. Odtud pramení mé dosavadní zdravotní problémy - nevyslovuji, co vysloveno být má. 

Vím, že se to musím naučit dělat skrze Lásku... Ne zlobu a strach... Musím se však naučit rozeznávat, kdy je potřeba Slovo a kdy energie Ticha. Musím se naučit rozeznávat, kdy hovoří mé nitro a kdy ego. V podstatě to druhé nemusím, neboť Vesmír k nám hovoří i skrze ega druhých. Ale pro mne je důležité to rozpoznávat - aby ego bylo pomocníkem, nikoliv pánem. Ego je stále ještě dobrý nástroj. Bez ega bychom byli současným světem převálcováni. 

Je v tom hodně zodpovědnosti, ale mé srdce ví... Všechny potřebné nástroje již mám a znám. Abych došla do tohoto bodu, musela jsem některé věci přijmout a jiné odevzdat. Můj život mne naučil neposuzovat druhé, jejich zkušenost, přijímat je jako součást božského plánu, nezakládat si vlastní sebepřijetí na reakcích druhých, oprostit se od emocí druhých, které umím vnímat a často cítím jako své vlastní, a tak si tím nenechat ovlivnit můj vlastní úsudek, nesnažit se jim zalíbit jen proto, že cítím, že mne nepřijímají, neboť teď už vím, že mne nepřijímají, protože nesu energii jejich nepřiznané části... a byla jsem svědkem proměn, když dotyčný tuto svou část přijal, a to mi dává sílu tuto energii nést...

Svým příkladem života pak nejlépe vnesu do matérie svůj dar... V mém životě je čím dál méně "musím" a "měla bych" a stále více radosti a tvoření... "Neptej se, co svět potřebuje. Ptej se, co tě probouzí k životu, a jdi to udělat. Neboť svět potřebuje pouze a jen více lidí, kteří se probrali k opravdovému životu." - Howard Thurman... Následujte volání srdce, v upřímnosti k sobě sama.

Nejvíce však budu pravdivá sama k sobě a tu pravdu nebudu nepovažovat za definitní, protože se skutečnost neustále proměňuje, důležité je, kam mě informace posouvá... Vždy však musím být bdělá. Často si totiž myslíme, že bráníme Pravdu, a přitom bráníme pouze svou vlastní iluzi o pravdě. Ale i zde jsou posluchači, kteří zrovna posluchači mají být. "Pravda a Krása nepotřebují chránit." (Tolle). Pravdu a Krásu naše bitvy ega vůbec nezajímají. 

Odkládám své vlastní pojetí světa založené na falešných pocitech strachu, viny a studu a vracím se do své přirozenosti! Vše může být uzdraveno, jak na těle, tak na duši... S Láskou Anamel

Vdechnout ženský princip do našich mužů

Na základě předchozího příspěvku mi přišla myšlenka, že nemáme zapomenout ze srdce vdechovat Tvořivost do srdcí mužů nám blízkých, i těch, kteří jsou od nás zdánlivě daleko ... na důležitých rozhodovacích postech, do srdcí vynálezců, šéfů firem... do srdce každého muže, který má možnost něco ze svého postu změnit, do srdce každého muže, neboť nikdy nevíme, jaký potenciál se za ním skrývá... S novými nápady a s novými vynálezy se stane rozpad struktur přirozeným a plynulým... Nechť tvořivost a radost z tvoření vstoupí na Planetu Zem...

Vdechnout ženský princip do Matky Přírody

Příroda je mocná, slýchávala jsem jako malá. Dnes si uvědomuji, že i v přírodě převažuje mužský princip síly, moci, ale taktéž svobody, a to je správně. Přichází však čas, kdy po dlouhém pádu je potřeba znovu probudit rovnováhu.

Mám v sobě vizi, vizi světa, kde vše je se vším v souladu a vše nalézá řešení samo v sobě. Cítím, že to je aspekt Bohyně, který je tu na Zemi potlačen. 

Vdechujme prosím tedy při dnešní úplňkové meditaci (a kdykoliv jindy) do Matky Přírody ženský princip, který probudí její tvořivost. Božské tvoření pak může dát vzniknout novým druhům roslin a živočichů. Nemusíme vědět jak, můžeme však tento proces podpořit, neboť síla člověka nezná hranic. Jsme zemské antény, které dokážou transformovat vesmírný záměr zde na Zemi...

Nikoliv člověk sám, nikoliv mimozemská civilizace, nikoliv sama Země se svými nehmotnými bytostmi - jedině ve spolupráci dokážeme snést Novou Zemi... Vše je v dokonalém souladu, jedno bez druhého nemůže být a nemůže se rozvíjet...

Tvořivost je o přirozeném nalézání řešení - jako ta nově objevená rostlina, co dokáže rozložit plasty. 

Pokud sami v sobě si nejste jisti svým probuzeným ženstvím, představte si ženu, ... Bohyni, napojenou na vlastní moudrost, krásnou, zdravou, se silnou intuicí a tvořivých duchem, která žije v přirozených denních rituálech, které se díky její uvědomělosti stávají magií, vzpomeňme si na tu Ženu, kterou v nás před staletími začali ušlapávat. A právě z této Ženy vydechněte - do Země, do stromů, do květin, do ptáků, do živočichů, do broučků, do kamenů... Vdechněme tam lásku a naději, ať se nové druhy netvoří na základě strachu a myšlenkových programů, nýbrž Lásky, Spolupráce a Božské tvořivosti. 

Jak se zvyšují naše vibrace, jsme stále většími tvůrci, je jen na nás, jestli budeme podporovat destruktivní či tvořivý proces. V tomto přechodném čase je oboje potřeba, oboje je důležité - vědomě, v každém okamžiku svého života se rozhodujeme pro jednu z těchto cest.

Až budeme mít soulad sami v sobě, vše se "samo" vyřeší. A naše intuice nás povede. Naše zahrady nás v pocitech povedou, jak se o ně starat, aby se péče stala rituálem, nikoliv otročinou. Naše zvířátka nám nebudou muset nic zrcadlit, nic dávat najevo, na nic upozorňovat, a proto budou zdravá a dlouhověká, a když odejdou budeme vědět, že nastal jejich čas a že odcházejí v klidu a míru.

I já se snažím probudit tvořivost ve svém srdci, neboť být tím, prožívat to znamená vynést to na povrch do reality, a to je stejně důležité jako jakákoliv meditace, vím, že pak sám život nalezne svá řešení, tvořivost je v podstatě otevření se energii Bohyně, temné i bílé, aby v jednotě mluvila skrze naše těla, slova, city, emoce a my je převáděly do hmoty...

Pocta Matce Zemi

Ze všech světů, co já znám,

Zemí tou jsem milován.

Zde mám radost, zde mám žal,

z touhy v srdci oheň vzplál.

S Láskou Anamel

Znát citát neznamená prožít jeho poselství

Přidávám sem pár myšlenek, které mne poslední dny vedly k mnohým uvědoměním. K některým dávám svůj komentář. S citáty je to tak jako se vším - znát je neznamená prožít jejich poselství ve vlastním životě a v emocích... A proto každý citát může mít tolik významů, kolik je životů. S Láskou Anamel

Nezáleží na tom, jací jsou ostatní, ale jací jsme my. Nezáleží na tom, co dělají ostatní, ale co děláme my.

Nikdo nemůže dosáhnout rána, aniž by prošel nocí. (Khalil Gibran) 

‎Jen proto, že to dělá někdo jiný, neznamená, že jste zproštěni viny. (A ačkoliv vina neexistuje, pokud ji cítíme, ukazuje nám nesoulad v nás, na který máme pohlédnout. I temný čin i vina z něj nás vedou do existence, kde temný čin a vina existovat už nemusí. An.)

To, co nesnášíte na ostatních a nejsilněji na to reagujete, najdete i v sobě. (Eckhart Tolle) Může to být také aspekt, který v sobě potlačujete a který chce napovrch (příliš upjatí lidé jsou provokováni vášnivými milovníky života, ego si to vždy obhájí, pomůže nám najít důvody, proč naše hledisko je správné a proč je možné odsoudit druhého, nikoliv sebe). An.

If you cannot be a poet, be the Poem! (Když nemůžeš být básníkem, staň se básní!)

Nebude ještě osvícen ten, kdo si představí osvícenou postavu, ale ten, kdo si uvědomí tmu. Carl Gustav Jung (Novoucestou.cz)

Cesty mohou být různé, každý chodíme v jiných botách… Ale víte, jak poznáte, že vaše cesta vede správným směrem? Že se opravdu něco ve Vás mění, že Vaše vědomí roste? Začne se Vaše „vnitřní“ posilovat, stávat se nezávislým na „vnějších“ podmínkách. Uvnitř sebe začnete pociťovat volnost, LEHKOST a mír. Přestanete mít potřebu věčně obhajovat své postoje a cítit se být ohrožený „vnějšími“ podmínkami. Tento proces mění Vaše energetické tělo a zbývá pak už jen krůček k tomu, kdy začnete měnit i svůj „vnější“ svět. Svobodně tvořit svůj svět. Taková je cesta za celistvostí… (Facebook - Šamanismus) - A já dodávám - Sami víte, jestli je to lehkost bytí, nebo jen další iluze/ustrnutí... ve Vašem srdci je odpověď, tak mějte odvahu ji vidět! Mnoho z Vás se změnilo vnitřně, ale ještě nemáte odvahu vynést to na povrch... Kdo je upřímně na Cestě, začíná si alespoň matně uvědomovat, v čem spočívá jeho dar.

Rozvíjajúci sa kvet nerobí nijaký hluk, lebo krása, pravé šťastie a pravé hrdinstvo sa v dennom svetle prejavujú mlčky. (Wilhelm Raabe)

‎Omyl je pro život právě tak důležitý jako pravda.

Říkat pravdu v čase všeobecného klamu je revoluční čin. (George Orwell)

Přirozenou pílí a pečlivostí tkáme své osudy

Pavouk je ten, který mne vyvedl z mého vlastního bludiště. Ačkoliv i to bludiště bylo součástí Cesty, mohu udělat krok dál. Poslední dobou na mne vykukovali ze všech koutů... dokud jsem si jejich poselství nevzala k srdci...  

Jen přirozenou  (!) pílí a pečlivostí utkáme svůj osud krásný a pevný... Svůj osud vynášíme na povrch sami ze sebe a je to nikdy nekončící proud tvořivosti. Díky za to! Až tuto moudrost plně prožiji, možná se těch tvorečků přestanu i bát.