 |
| Copyright - Shutterstock |
Ahoj Lásky,
dneska Vám trochu popíšu svět psychedelických vizí, promluv s mezisvětím a existenci mimorealit, esenciální chirotickou oběť léčitele a mystérium znovuzrození... - jednoduše řečeno - dneska vyděsím naše ega :)) A konečně zase jednou použiju pár vulgarismů - jéééj, inu, Neptun v Rybách na Mars ve Střelci, uvnitř mě je alchymistická dílna, co se snaží spojit vodu s ohněm, jinak řečeno - hrabe mi a jsem oprsklá.
V srpnu jsem měla velké dobrodružství, iniciaci do světa, o kterém jsem věděla, jen jsem ho v důsledku své výchovy a tlaku kolektivního vědomí považovala za vlastní konspirační teorii. Na druhou stranu celou tu dobu sleduju tendence svého ega chytit se těch zážitků a znásilnit je pro vlastní obsesivní potřeby. Luxusní tanec na hraně mezi šílenstvím a osvícením. Opět. Jen taneční krok byl výrazně jistější. Nazývám to dobrodružství v mé hlavě, protože přesně tam se ten "film" dá přeladit klidně na jiný žánr, chtěla-li bych - stačí doslova či pomyslně lusknout prsty a říct Budiž světlo! Toto je má vůle lásky! Tím chci říct, že jsme pánem svého vlastního prožívání. Nechci tím však říct, že je toto prožívání nereálné, ten tanec probíhal - a dokonce i v hlavách dalších lidí, což vždycky zavání nutností uznat, že ty věci jsou prostě - existující - byť jsou vytvářeny oddělenou osobní vůlí rovin nižších než je božská rovina kosmické sjednocující lásky. Kdyby James Redfield nevěřil všemu, co prožívá, byl by dneska mrtvej a ani jedna z jeho knížek by nebyla na světě. O co tu jde v aktuální době - je smíření dimenzí. Jsme na počátku rozrušování hranic a je tu informační bordel. Důsledky toho jsou tak nedozírné, že malinký člověk to raději v první fázi popře, protože už takhle se mu vymyká z rukou hmotný svět, co teprve všechny ty širší roviny? Jenže - neznalost neomlouvá - a tady je spíš na překážku! Čím méně ty roviny známe, jejich zákonitosti atp. - tím lépe si s námi mohou pohrávat - v tom špatném smyslu - naopak, když je poznáme, přijmeme jako součást sebe sama, projdeme transcendencí, zasvěcením - zjeví se ten ostrov pokladů, který musí! být obklopen temnými vodami, aby jej nedosáhl někdo, kdo by jej chtěl zneužít. Všechny příběhy vypovídají o tom, že onen svatý grál či archa úmluvy v rukou zla mohou mít apokalyptické důsledky. Tedy chápejme tyto světy jako nepřirozenou ochranu, která chrání Přirozenost.
Dokud nedokážeme svou mysl povznést do úrovně geniality a zanechat za sebou všechno dělení na úrovně - je dobré si být takových věcí vědom. Je to mezistupeň na cestě domů, nutno říci, že takové poznání není nic finálního, časem se zcela rozplyne. Každopádně nelze tvrdit, že ho nepotřebujeme, nelze si sednout na obláček a dělat, že už tam jsme :) Na druhou stranu jsou to skvělé zážitky - a o to tu jde především!
Vím, že svým přátelům způsobuju paniku, když začínám mluvit na tohle téma, nebo na jakékoliv téma jejich strachů, ale oni si stejně vždycky přijdou pro další dávku "příběhů z podsvětí", protože ví, že informace zrovna v tomhle - znamenají obrovskou výhodu - protože pak se jakýsi podvědomý děs vykrystalizuje do strachu odděleného od nebezpečí - strach je iluzí, tedy pomine, a nebezpečí je situace, která lze řešit. Namísto paralyzovaného strnutí vědomá akce. Když člověk pozná rovinu své mysli a buněčné informace, dobrovolně zboří, co překáží novému, pak tím volí tvořivost namísto destruktivního chaosu.
Nicméně výsledkem toho tance byl totální kontakt s temnou stranou tohohle světa, ostatně - není to poprvé, co si Anča dává valčík s padlými anděli, chtěla bych prohlašovat, že jsem si to nevybrala, ale to je blbost, zatraceně vědomě jsem si to vybrala - jsem v tom totálně ve svém živlu, protože najednou všechna zkušenost dává smysl a přináší pocit skutečného naplnění. Situace, které lidé běžně nezažívají, nás učí nehledat pochopení ve vnějším světě, no, ale pořád ho tam tak nějak podvědomě hledám a říkám si - kurnik, kéž by tak někdo mohl nahlédnout do mé hlavy a vnímání... a řekl - "Je to v pořádku, ona není šílená, jen nezvykle vnímavá na multidimenzionalitu." Mé malé já křičí - dejte mi potvrzení, dejte mi štempl!!! Takových jsou plné psychiatrické léčebny...
Jó, narodit se tak do společnosti, kde jedinci s napojením na jiné časoprostorové roviny jsou automaticky vychováváni v šamanském stylu (například) - aby s tím zvládali zacházet, ... a nikoliv zesměšňováni či ze strachu odsuzováni - to by bylo bájo, nojo, ale my jsme tu ve střední Evropě, tak už se s tím ňák poperem, že jo - jen potřebujem uznat tu existenci... Největší prča je, že mě nikdo nezesměšňuje, neodsuzuje - na to si vystačím já sama se svými genetickými programy - moje buňky samy promlouvaj. Chachá, středoevropan, odstřižený od svých kořenů. Až my si vzpomenem, až překonáme stud, to bude legrace, protože tahle prvotní síla Chaosu není nic zvráceného, zvrácená je naše snaha ji popřít - a my to pod nánosem programů ve svých buňkách víme... Už jsem pochopila, že mnoho z nás se narodilo do takto těžkých buněčných informací, abychom to jednoduše zastavili, zmírnili, upustili páru tomuhle materiálu a pomohli tak vytvořit na této Zemi generaci svobodnějších osobitějších jedinců, aby ti vytvořili další generaci ještě svobodnějších a osobitějších jedinců, aby se Země znovu stala pestrým tvořivým polem, nikoliv monotonním polem nepřetržitého agresivního vývoje za cenu destrukce slabších článků celku. Jenže proti této naší snaze stojí úplně zblázněný imunitní systém téhle reality, který vyhodnocuje jakoukoliv odchylku jako hrozbu a podle toho reaguje. Nicméně - i s tím se dá pracovat.
Pomalu zjišťuju, že ne pro všechnu zkušenost se v životě rozhodujeme, někde uvnitř vím, že občas se nám do života vloudí něco nežádoucího jen proto, že jsme se právě pro nic konkrétního nerozhodli - tahle realita je dokonalý systém mysticko-fyzikálních zákonů, Vesmír neobsahuje prázdná místa, a kde jsou povolené hranice, kde si člověk nedo-volí plně existovat, tam se mu z oceánu energií nalije cokoliv - byť nekvalitního - nebo možná právě proto nekvalitního - aby si těch odpadků všiml a rozhodl se to místo ve svém životě zaplnit něčím - řekněme - tvořivějším, láskyplnějším. Nic víc, prostě jenom zpráva o prostoru s potenciálem tvoření. Čím více se nám děje nežádoucí, tím silněji je potřeba si přát žádoucí - a tím nemyslím malinkaté parazitální tužby ezo-ega - myslím tím kolosální informační výbuch tvořivé energie Ducha skrze každou buňku lidského těla. Mazat staré buněčné informace závislé na určitém druhu zkušenosti, nahrávat nové.
Imperativ Života a Lásky - LET THERE BE LIGHT! ...
Tyhleti týpci, strachy nebo černý mrak nebo strašidla nebo jakkoliv je kdokoliv vnímá - jsou prostě pokušitelé, našeptávači, boží poslové s jakýmsi trochu osobitějším stylem - ti využívají tato prázdná místa, tato zatvrzelá místa v srdci, tato zaváhání, toto naše odmítnutí duše... Málokdy vidíme jejich smysl, když jsme pod jejich plnou palbou (většinou prostřednictvím nežádoucích zkušeností) - tam není prostor pro kompromisy a zaváhání! Tam ze sebe musíme dostat TO NEJLEPŠÍ! Být tím, koho z nás běžná realita těžko vydoluje. Smysl pochopíme, až teprve když vidíme, že nás ty střely dovedly na kopec, odkud jaksi vidíme život mnohem jasněji.
Kde byla slabost, může být síla. Kde byl strach, vzniká odvaha. V určitou chvíli své existence se stáváte tvořitelem - přestanou se Vám tyto nežádoucí okamžiky z velké části dít, máte pevnou vůli už je k sobě nepřipustíte, tak začnou strachy chodit rovnou - bez zprostředkující zkušenosti. A tak se takhle jednou v noci vzbudím (vlastně opakovaně, trvalo to víc než týden) - a ten Temný pán, co tak rád hází rameny a dělá si na tom to svoje pekelný image - mi sedí u postele (na postel nemůže, udělala jsem si z osobní vůle, krystalů a posvátných předmětů kolem postele ochranu, neboť už jsem dostala echo, že začne pořádný mazec - a pevná osobní vůle je nejvyšší ochranou, protože tam, kde vládne síla ducha, nemůže žádný "čert") - tak tenhleten mi povídá: "Anamel, lásko, už jsme spolu dlouho nic nepodnikli, co takhle nějakou tu slávičku, vždyť - tohle - (rozhodil rukama na znamení "podívej se, jak žiješ, to je ubohé" a hned mi tam střelil nějaké ty parádně lákavé vize) - to spraví nějaké to nekonečné bohatství, což? Vždycky to s tebou byla sranda..." - a šup, zas mi promítnul výběrové scény z mého dovolenkového pobytu v této galaxii, a tak mu říkám vědoma si již všech důsledků: "Miláčku, už ne. Byla to zábava, ale fakt už to stačilo, já teď už hraju podle jiných pravidel."
Tak jsem se ráno probudila s pocitem hrdosti, koukám do Slunce a říkám - Božínku, dobrý, co, jsem to zvládla. On pak na mě rohatej (ne, on nemá rohy, to se jen tak říká) vytáhl další noc ještě vyšší kalibr - mojí závislost na někom, kdo byl rozhodnutý odejít z tohoto světa. Páni, to já jsem zavrávorala. Probulela jsem několik dní - prosím z pocitu vlastní viny, že jsem neupsala kousek své duše za klid duše někoho jiného - tak my to tady v té pozemské realitě totiž děláme, pro vlastní závislosti na druhých zaprodáváme sami sebe.
Další noci začal tahat z paty moje největší strachy, prožila jsem během těch nocí a dní nejhorší scénáře svého života - svůj osud v podobě "všechno, co se může pokazit, se pokazí"... A jednoho rána, kdy už jsem si říkala, že to fakt nedam, protože to byla totál bolestná buněčná mutace, mi v uších zazvonilo - Jako kámen broušený do diamantu...- přišla jsem k počítači a tam na mě zíral obrázek diamantu... a v tu chvíli mi to docvaklo, pokrčila jsem rameny a říkám - tak blbej osud, jo? Vono se to neposere... Strejda Lucifer chvíli obdivně koukal, radostně zatleskal, lusknul prsty a zmizel v oblaku černého kouře. Chvíli zírám do tmy a říkám si - Von je na mě snad pyšnej, nebo co?
Co tím chci říct - že někdy - někdy to, že zrovna nevíte, jak vyřešíte nějakou základní existenciální situaci - neúspěch ještě neznamená, že děláte všechno špatně (ona ta iluze, kdy jste fakt fakani a neumíte si peněz vážit, nebo jste v oběti "já chudinka vs. celý hrozivý svět" - prostě lze rozeznat, jsme-li ochotni) - ale někdy, prostě dáváte hlavu na špalek za to, čemu opravdu niterně v Srdci věříte! A jste pokoušeni! Jste broušeni! Protože do této doby jste těm silám podléhali a musíte dokázat, že jste připraveni!! Že ten ostrov pokladů nezničíte, nezneužijete... A právě v těhle chvílích je důležité zachovat si důstojnost, nádech-výdech, ono se to změní... jen neodporovat. Ten tlak, v jakékoliv podobě, nás skutečně testuje, nakolik jsme průchozí, ... máme na hlavě jablko a důvěřujeme Robinovi, musíme, protože jestli sebou začneme házet, s naprostou jistotou nás ten šíp trefí...
Sláva, bohatství, uznání - to jsou atributy hmotného světa "dokazující" smysluplnou existenci, která zároveň zaručí - že neumřeme hlady - hladu my se moc bojíme. Já sama jsem musela přestat poslouchat lidi, kteří mi říkali, že když se nekoupu v penězích, tak je něco v mém spojení s celkem Stvoření špatně, že se nemam ráda - haha - to mi říkali lidi, ze kterých doslova proudilo, jak sami sebou opovrhují ... když jsem si toto připustila - že vše je v pořádku - někdy v červnu jsem totálně vyprskla smíchy, když jsem z nadhledu uviděla, jak - pozor - zcela záměrně! hraju hru na nedostatek. Velmi zábavná a tvůrčí hra! Uviděla jsem synchronicitu několika svých rozhodnutí během krátkého času, která vedla k tomu, že jsem tehdy přišla o většinu zdrojů svých příjmů a všechny finanční pojistky "na horší časy" - jenže to je právě to - ony to byly pro mě zdroje nezdravé - přinášely mi do života pocit marnosti, nezodpovědnosti k sobě sama a zbytečnosti - byly to ústupky touze po falešných jistotách, byly projevem mé lenosti - byly to ony zrádné "SNAZŠÍ" cesty...
Peníze někdy jsou, někdy nejsou, bohatství a vědomí hojnosti zůstává trvale...
Mně nikdy nic v posledních dvou letech nechybělo (no, kromě toho kávovaru a bot - prohlašuje uraženě mé ego, které je následně utišováno vyšším já, že přeci už víme, že vše přichází v pravý čas, v ten čas, kdy už na tom tak záleží). Hmotné ego tenhle přerod - zrození Ducha do hmoty - nedává, ale nutno si uvědomit zase - že je to dočasné. Já nevím, proč zrovna kávovar se pro mě stal symbolem stability, ... ale jo, vlastně vím - loooong story... :) O projevech boha-tství skrze synchronicitu něco vím. Pravdou je, že když přijde nečekaný několikatisícový výdaj, s člověkem v takové životní lekci "hlava na špalku, buď-anebo" ... to zamává. Řešení je samozřejmě tam, kde přestaneme situaci vidět jako "buď budu věrná sama sobě, nebo udělám ústupek". Včera jsem otevřela svou krabičku tzv. "emocionální jistoty" - což je krabička, kam jsem si střádala peníze "co kdyby" - pro klid mého emocionálního já a bylo to - jako bych otevřela pandořinu skříňku - oh, znovu - ty domnělé jistoty. Fňuky, fňuk - a hle, kámoš s ohnivýma očima tu byl zas - no, on je fakt vtipnej - tak jsem v noci zapálila svíčku jako symbol světla mého srdce, protože ta tma kolem byla taková nějaká tmavší než kdy jindy, až ouzko mi z toho bylo - a to je co říct, ale říkám mu - kšá, dneska si povídat nebudeme, jsem unavená a usnula jsem s pocitem, že doprčic, já jsem furt v oběti - ten čmuchal to prostě vždycky vycítí... :))
Do diamantu, Ančo, do diamantu!!
Astrologie, umí-li se k ní správně přistupovat, je dokonalým odrazem "jak nahoře, tak dole" - energie nastavuje kulisy toho, co chceme jako Duch prožít - vytváří dokonalé herní pole (ve kterém se dá od určité doby samozřejmě pohybovat tak, že Vás onen testovací mechanismus nezasáhne - ale - pro to tu teď nejsme, teď se pracuje na těle, na buňkách, co jsme tak nějak podědili trochu rozbité - a k tomu ty vlivy potřebujem - proto i to vědomé přijetí hry na nedostatek). Vytváří herní pole pro případ, že bychom se unaveni hrou z toho chtěli vyvléct, zahodit kostky a říct: "Já už nehraju." A tak hraju, dávám do toho všechno, mám už dva roky ve svěrací kazajce 2. dům, tj. dům financí (a taky hodnot), páni, já se toho už naučila, ... a k tomu mi nedávno přiskočil k mysli Chiron, ten šílený léčitel skrze bolest, moje kamarádka to vyjádřila zcela jasně - buď se ti změní mozek, nebo se zblázníš. Věřte, nebo ne - taková hláška mi pomohla, potvrdila, že jsem v procesu a že to někam vyústí. Světlo na konci tunelu. Práce s mozkem je velmi legrační - je to trochu jako v matrixu - člověk je schopen si uploadovat schopnosti, ví-li, jak na to. Ale ten Chiron, přátelé, to je mazec, to jsou doslova výbuchy supernov, pardon synapsí (ono je to stejný), to Vás mozek vtáhne do sebe a nic jiného než ten compjůtrový procesor ve Vaší hlavě neexistuje, symfonie barev, apokalypsa armagedon, psychedelické vize všech časů a prostorů, v jednu vteřinu pochopíte alfa a omegu celého vesmíru a v druhou se z toho zblázníte...
K tomu mi Pluto vojebává Lunu, což je něco jako paralýza duše. Tak si připadám, to je asi i důvod, proč méně píšu. Moje duše dostala injekci nervového jedu a teď se tak nějak škube v předsmrtných křečích - "je to pro Vaše dobro, milejdy". No, ale už víme, že smrt je skvělá, jenom to umírání až tak bezva není, takže v klasickém anamelím stylu - jako Fénix vole z popela! - tak nezbývá než si opakovat ... - I TOTO POMINE... protože ve výsledku se toho zas až tolik neděje, až na to, že se děje všechno :)))
Stay strong, stay kick-ass! An.
Autor článku: Jana Mráčková, An
Článek (či jeho části) je možné sdílet v nezměněné podobě včetně aktivního odkazu na
http://poselstviohne.blogspot.cz.
Rozvoj článků podpoříte finančně nebo dárkem od srdce - obojího si cením a vážím, je to dar za dar.
- Fio banka, platby z ČR: 2100410460/2010
- Fio banka, platby ze SLOVENSKA: 2100410460/8330
