sobota 29. října 2011

Nastupte na cestu své duše

Dnes ráno jsem po několikatýměsíčním hledání pocítila bezpodmínečnou lásku, pocítila jsem, že veškerý strach z budoucnosti, bolesti, neznáma, smrti je pryč. Přijímám budoucnost, ať už je jakákoliv, s nadějí a radostí. Je to jedno velké dobrodružství a já ho přijímám. Má hlava je lehká, protože ji opustily všechny zbytečné myšlenky. Už se nebojím. Vše je, jak má být.

Žijeme v Božské přítomnosti. Pokud přijmeme myšlenku, že žijeme v Bohu, pak není těžké vidět Stvořitele všude kolem nás. I ten nejubožejší opilec je jen Božská projekce. Jsme božské částice přinášející moudrost a zkušenost, jsme odvážné bytosti, pěšáci osudu, přejímající břímě a přinášející moudrost do celku, kde jsme všichni děti jednoho zrození.

Občas se ztratíme na své pouti, když ztratíme kontakt se svou duší. Ona v nás pláče, ale pláč je osvobozující a ona ví, že se brzy zase shledáme. Protože tak jest. Koloběh života, koloběh zkušeností. Den a noc. Světlo a temno. To vše jsme, to je smysl člověka, to je jeho svaté právo i povinnost. Milovat sebe a vše, co s tím souvisí.

Slyšet boha a svou duši není výsada vyvolených či osvícených, stačí nastoupit na cestu duše, na cestu volání, beztak už po tom toužíte celým svým tělem, slyšíte Její volání každou noc a ráno se probouzíte zmatení, jste v depresi, protože nevíte, co se ve vás děje. A přitom je to tak jednoduché, přijměte svou cestu, nastupte do vlaku, odevzdejte své emoce, svůj rozum a konejte tak, jak Vám duše napovídá.

Jakmile v sobě uděláte rozhodnutí, ona Vás povede, budou to kraťounké chvíle, kdy ucítíte klid během šílených rozhodnutích, ucítíte střípky moudrosti, zatímco si budete ťukat na čelo, jestli jste normální. Vnitřní rozhodnutí je důležité, musí to být jasný signál, Tak milá duše, tady jsem, veď mě. Můžete třeba zapálit svíčku a zkusit na svou duši promluvit, poprosit jí o vedení.

Zpočátku to bude těžké, možná budou i chvíle, kdy budete bušit rukama do polštářů a křičet Já tě neslyším, kde jsi, já tě nenávidím, proč nepřijdeš a neuděláš vše za mne, proč mi jasně neřekneš, CO MÁM DĚLAT, ale v srdci cítíte, že tak to nefunguje, že musíte projít dlouhou cestu zkušenostmi, naučit se milovat sebe, že musíte odevzdat to, co už nepotřebujete, vyčistit se, zbavit se nánosů, cítíte, že Ona Vám říká přesně, co máte dělat, ale vy si pořád nejste jisti, jestli to náhodou nejste pořád jen vy a vaše pomatená osobnost... ale občas Vám bude dáno na milisekundy pocítit Božský mír a jistotu. A vy budete cítit zoufalou potřebu Víc, víc, víc...

A to vás bude nutit pracovat, duchovně se rozvíjet, budete jako šílení, každý den budete od svého záměru odváděni, emocemi, strachem, egem. Každý den, kdy neuslyšíte svou duši, neuvidíte zázraky (nebo dostatečný počet zázraků) a nezažijete spirituální zážitky, Vám bude připadat jako promarněný… Budete číst, budete dychtiví po informacích, co kde jak a proč, denně strávíte hodiny na Youtube, budete klikat na aktualizace duchovních stránek a říkat si, krucinál, to ten web nemůžou aktualizovat častěji… Budete hledat znamení všude. Žádná cesta není špatná, možná si pak budete říkat Třeba jsem na tu schůzku neměla jít, ten seminář byl zbytečný, … Každý zážitek vás přivádí na další a další myšlenky a nápady, buďte vděčni za každou zkušenost, negativní zážitky přijímejte s láskou a hledejte v nich poselství (Co se mám naučit?). Nehledejte odpovědi venku, v lidech, jejich slovech, v knížkách - hledejte ve svém nitru - co s Vámi dělá určitá informace, na jakou myšlenku Vás má přivézt tato bolest, co si mám uvědomit díky této zkušenosti. Věřte, že skutečným pohledem do svého srdce dokážete na všechny tyto otázky odpovědět a je to nádherné. Protože pak pocítíte vděk za bolest, kterou prožíváte a zároveň dáváte jasný signál, že už tu bolest nepotřebujete, že už víte, co vědět máte, znáte, koho znát máte, jste tam, kde být máte...

I když budete často zoufalí, že… se Vám nedaří otevřít třetí oko, že neumíte astrálně cestovat, že nevíte, co znamenají Vaše sny, že nerozumíte znamením, která k Vám přicházejí,... buďte si jisti, že už jste nastoupili do tobogánu, a třebaže se Vám nelíbí jeho rychlost, Vaše duše Vás vede, vede Vás stezkami světla i temnoty, protože Vás miluje, zahrnuje Vás světlem i tmou, dokud nebudete přesně tam, kde máte být. A jak poznáte, že jste správně? Jednoduše - už Vás to nebude nezajímat, ...

Pokud jste došli až sem - nečtete tento článek náhodou. Matka Země nás potřebuje, je nejvyšší čas přijmout své poslání. Gaia potřebuje, abychom se probudili. Abychom odložili vše, co nás brzí. Jakmile pochopíte, že jde o iluzi, bude Váš život snazší, smysluplnější. Jsme silné bytosti a rozhodli jsme se tu být. Tady a teď. Nic není náhoda. Vykročte, jsem s Vámi. Já jsem Anamel.

3 komentáře:

  1. Taky hledám, je fajn vědět, že jsou lidé s podobnými pocity... Díky

    OdpovědětVymazat
  2. úplne presné a výstižné, čo sa týka pocitov pri hľadaní, zažívam to doslovne a verím, že dospejem k prebudeniu a pochopeniu, kde je moje miesto v tomto živote

    OdpovědětVymazat
  3. ... aktualizujem tento clanok, aj pre dnesnu dobu ... preposielam svetlonosom, ktory sa prebudzaju ... dakujem ***

    OdpovědětVymazat