Odevzdávám a přijímám

Život mě vedl cestami, abych nyní stanula pevná a připravená. To, co bude, bude silné. Je jen na nás, jak to přijmeme.

Naučili jsme se (zejména v tomto roce) odhalovat manipulaci a cítit pravdu ve svém srdci, naučili jsme se, že trápení je pro nás přes všechnu bolest přínosem a že je důležité v době chaosu setrvávat ve svém srdci, ve spojení s Vesmírem skrze své vrchní čakry a ve spojení s Matkou Zemí skrze své kořenové čakry.

Už jen tím, že jste, že žijete vědomě, jste kanálem propojení našich nádherných rodičů, to my umožňujeme příchod energií na tuto planetu. To my jsme děti Nové Země. To my musíme konat ve jménu Pravdy a Lásky.

Naučili jsme se, že je krásné být Ženou a že je krásné být Mužem, každý přispívá světu jinými energiemi. Že lze svět prožívat dvěma způsoby a je jen na nás, ve kterých energiích setrváme.

Všichni čekáme na Lásku, čekáme na svou rodinu duše, čekáme na ty, které celý život postrádáme, čekáme na svou vlastní Celistvost. Říkali nám, že je to puberta, říkali nám, že je to deprese, říkali nám, že je to přirozené - trpět v dnešním světě a ať se nechováme jako bábovky... ale v nás byla Pravda a touha po Pravém Domově. Nyní to už víme a naše Víra ... nás skutečně dokáže spasit...

Dokázali jsme se vymanit z okovů starého světa a když se na to podívám zpětně, musím tleskat sobě a svým průvodcům, že jsme to dokázali, nebylo to vůbec jednoduché, stále to není jednoduché.

Měli jste nešťastné dětství? Máte za sebou traumatický zážitek? Já ano. Je na čase přestat fňukat a uvědomit si, že my, aspekty Jednoty, jsme si to tak zvolili, abychom mohli stanout připraveni na cílové rovince, v horizontu všech našich životů stojíme před posledním vrcholem, ze kterého bude potřeba skočit. Skočit do neznáma, kde naše Víra předpokládá Sjednocení a Domov.

To bude naše poslední zkouška. Odevzdat se v pokoře své vlastní víře. A já říkám Ano, už na ničem jiném nezáleží... Odevzdávám se Bohu, ať si vezme všechno, co už nepotřebuju a přijímám vše, co přichází... An.

Cesta Domů - 2012

Zapálila jsem svíčku a zeptala se Boha, jaký bude rok 2012, poprosila jsem ho, aby vedl mé myšlenky a pocity. Než jsem stačila vytáhnout karty, na okně mi přistála hrdlička, podívala se na mě a zase uletěla. Za celý svůj život si nepamatuju, že by na mém parapetu stál nějaký ptáček.

Nechť je tato holubička poselstvím Naděje pro nás všechny. Přijímejme dary i zkoušky života s vděčností. Tak jsme si to zvolili, teď už není čas pochybovat a couvnout. Jsme děti Vesmíru, Matka Země je nyní naším domovem.

Ode dneška za rok budeme stát ve své celé kráse, zdraví, pevní, plni lásky a víry, žít život plný harmonie, míru a duchovních hodnot ve spojení s přírodou a všemi lidmi na této planetě. To jsou dary, které nám rok 2012 přináší. Snažte se udržet si tuto myšlenku po dny chaosu, kdy se starý svět bude zmítat v posledních smrtelných křečích.

Nechť je rok 2012 plný vědomých voleb a pečlivě uskutečněných skutků, pak se nemůže stát, že půjdete cestami, které nevedou ke štěstí.

Nechť je rok 2012 plný tolerance a respektu ke zkušenostem ostatních.

Přeji sobě i Vám:

Moudrost, díky které naleznete pravdu ve svém srdci.
Intuici, která Vám pomůže najít to správné vedení a zbavit se strachu, který v nás vyvolávají.
Postřeh, který Vám pomůže odhalit lži a manipulace kolem Vás.
Chladnou hlavu, díky níž překonáte překážky, které Vám příští rok nachystal
Odolnost nenechat rozhodit své emoce.
Víru v Lásku.
Sílu udržet si rovnováhu v rozhoupaném světě, udržet mír v našich myšlenkách i životech.
Lásku, která je bezpodmínečná.
Odvahu k odpuštění.
Radost vidět krásu světa a zázraky života.

Vyměňme soud na soucit.

Zbavte se strachu, který Vám říká, že si nezasloužíme přijímat dary života a že se nemáme dobře a že nám neustále něco hrozí.

Zdali bude rok 2012 rok pozitivních či negativních změn záleží jen na nás. Jaké si to uděláme, takové to máme, nechť je Váš rok ve znamení "méně slov=více činů".


Nezapomeňte - nejste na Cestě sami. Světlo je všude kolem nás. Kráčíme spolu. Anamel.

Osobní svoboda každého z nás

Psala jsem o tom, že se máte projevit i přesto, že se to ostatním líbit nemusí. Stagnujeme, protože se bojíme opustit známé vody, bojíme se, že ztratíme lásku těch, na kterých nám záleží (a dokonce i těch, na kterých nám zas tolik nezáleží). Vaše duše ale touží po Pravdě, touží vykročit na Cestu. Sledujte znamení...

Každá mince má však dvě strany. Dát svobodu tomu druhému, i když si myslíme, že dělá/myslí/mluví "špatně", je to největší osvobození od vlastního ega. Milovat druhého znamená dopřát mu jeho vlastní zkoušky a překážky. Osvoboďte se od touhy napravovat ostatní, předělávat je k obrazu svému - na druhých Vaše štěstí a bezpečí nestojí. ... Ne, nestojí!

Chovejte se k ostatním tak, jak byste chtěli, aby se chovali k Vám. Skutečně toužíte po tom, aby Vás někdo poučoval, co je správné a co není, aby Vám psal rozmrzelé sms v době, kdy jste přesvědčeni, že se skvěle bavíte, aby Vám někdo kecal do toho, jací byste měli být a kde byste měli být?

Ten druhý nechce Vaše utrpení, Vaše utrpení si způsobujete vy sami tím, že jste myšlenkami v budoucnosti, že se utápíte ve svém strachu, ve své paranoie (Kde skončí mé dítě, když ho nechám nyní chybovat? Jak mi bude přítel v budoucnu oporou, když se chová takhle?).

Samozřejmě, že vy ste katalizátorem změn u těch druhých, ale lze změnit způsob, jakým jim to zrcadlo nastavujeme. Naučte se rozlišovat mezi přáními shora a touhou vašeho vlastního ega.

Sama jsem v tématu nováčkem, ačkoliv jsem byla přesvědčena, že to dokážu - žít a nechat žít. Má duše mi připravuje další a další zkoušky jako potvrzení, že jsem si skutečně vzala ponaučení.

Každý negativní pocit má svého původce, jímž je lpění na čemkoliv... Vesmír ale chce, abychom se osvobodili od touhy něco vlastnit, řídit, už nechce, abychom trpěli pro své falešné představy o štěstí... Totální svoboda v procesu učení a bezpodmínečná láska. Nebojte se, že bez vašeho zásahu se stane něco hrozivého. Co se má stát, se stane, a vy s tím nic neuděláte. Zahoďte zbytečné hadrkování, usmiřte se, žijte v lásce a míru. Žijme v Lásce a Míru. Anamel

Přiznejte se k sebelásce, Pravda je cesta k Duši

Tóny manter od Devy Premal chytají za srdce a rozeznívají starodávnou moudrost... a mě právě dojaly sluncem osvětlené záclony. A to jsem prosím bývala tvrďák... Svět se mění, bezpochyby alespoň ten můj...

SEBELÁSKA, POSTAVENÍ SEBE NA PRVNÍ MÍSTO. Kolik si toho odpíráme, kolik viny cítíme, když přijímáme. Je vánoční čas, obdarováváme své blízké, ale já se zeptám - obdarovali jste sami sebe tím, po čem Vaše srdce touží.

Když to uděláte, stoprocentně se objeví nějaký "posel", který se Vás zeptá, jestli je to skutečně vhodné v tento čas. A já říkám Ano, právě v tento čas!! Koupili jsme dárky pro své blízké s co největší vnímavostí a láskou, možná jste obdarovali nezištně někoho, kdo to potřebuje (věnovali staré hračky do dětských domovů, obdarovali bezdomovce trochou jídla) - jestli ne, udělejte to, je to osvobozující.

Ujištěte se ale, že jste se nerozdali celí. 80 % pro svět - 20 % pro Vás - to je minimum pro Vaše přežití!

---------------------------------------------

Čtyřikrát po sobě mi padla karta bohyně Brigit se vzkazem Neustupujte. Děkuji svým průvodcům, že mi pomohli nalézt význam tohoto poselství. PRAVDA A LEŽ, .. KOLIKRÁT USTUPUJEME NAŠIM STRACHŮM.

Drobné lži v nezávažných situacích - nesu si domů brambůrky chilli s limetkou (protože jsem konečně postavila sebe na první místo a po čase jakéhosi asketismu si čas od času dopřeju), ale sousedovi na chodbě řeknu, že ten obrovský pytel budu jíst u filmu s někým. Ne, nebudu. Celý ho sním! A příště mu to řeknu.

Takových okamžiků mě potkává třeba deset za den a já si to uvědomím vždy pozdě. Polopravdy, lži z milosrdenství, výmluvy na nemoc, počasí, nedostatek času, lži "abych nevypadala hloupě či neschopně"..... vůbec jsem netušila, kolik toho je! A to vše ze dvou důvodů - strach z odmítnutí (druhými, že nás nepřijmou takový, jací jsme) a strach z odsouzení (za sebelásku).

A přitom má duše touží po pravdě. Když naprosto přirozeně ustupuju světu kolem mě v takovýchto maličkostech, co se děje na úrovni důležitých věcí? Věřím, že když se naučím ovládat tyto drobné okamžiky, dostanu se blíže k té velké Pravdě, po které mé srdce tolik touží.

Stůjte za tím, čemu věříte! Stůjte za svou přirozeností. O své pravdě nemusíte nikoho přesvědčovat, Pravda je ve Vás. Poproste své průvodce, poproste Vesmír, ať Vás vede cestou Pravdy...

-----------------------------

Jsem skutečně zkoušena ze sebelásky a pravdy. Kdykoliv si dopřeju sama sobě, přijde někdo, komu bych se měla přiznat. Jsme naučeni, že sebeláska je špatná, že si ji nemůžeme dovolit, když celý svět kolem trpí. Ale sebeláska je jediná cesta k sobě, zbavme se pocitu viny. Keltská bohyně Brigit říká NEUSTUPUJTE!

Dostala jsem radu nahradit pojem sebeláska rebelstvím. Tedy probouzím tu rebelku ve mně. Tu přirozenost ve mně, přirozenost říkat si, co chci, dělat, co chci. Člověk se nemusí hned stát nezřízenou střelou, pokud mu to není přirozené.

Udělejte něco bláznivého. JEŠTĚ DNES! Já byla v lese zpívat stromům... protože jsem chtěla uctít slunovrat, ... protože se mi chtělo!

Sebeláska je přirozená - když ji potlačujeme, vyústí vždy v průšvih - obviňujeme druhé za to, že sami ze sebe děláme oběti (a většinou o tom ani nevíme, pro mě to bylo velmi bolestné zjištění, ale mnohé se tím vysvětlilo).

Není to o tom se donekonečna přežírat, opíjet do němoty, utratit své úspory za tolik knížek, že je nemáte šanci všechny přečíst (to vše děláme stejně zase jen díky tomu, že si odpíráme přirozené právo být spokojeni) - Vaše duše ví, kde je ta hranice. Vnímejte to! Vnímejte, kde je radost z rebélie a kde je pocit viny a postupně posunujte hranici rebélie a ubírejte vině její místo, které jí nenáleží, které jsme jí udělali, protože nás okolí a strach z následků naučil.

Ale žijeme v přítomném okamžiku, v přítomném okamžiku není utrpení. 21. 12. 2011 JÁ JSEM Anamel!

Ztráta milovaného člověka a Život jako učení

Vždy se v meditaci modlím, aby mi přišlo to správné téma. Dnes mi přišel vzkaz pro Vás, kteří nyní trpíte bolestí ze ztráty blízkého člověka. Nacházíme se v čase, kdy mnoho duší odchází zpět k Bohu, právě v těchto dnech ukončuje svou misi mnoho lidí. Nacházíme se v čase, kdy mnoho vazeb (přátelských, partnerských) je zpřetrháno.

Není třeba prožívat utrpení, zklidněte své tělo i mysl, pošlete dotyčnému láskyplnou myšlenku a modlitbu, zapalte svíčku, oheň je naším spojením s jemnohmotným světem. Jestli jste milované osobě nestihli/nezvládli něco říct - tohle je způsob. Poděkujte jí za zkušenosti, které přinesla do Vašeho života.

Smutek ze ztráty je přirozený, ale je třeba si uvědomovat (i když to možná nechcete slyšet), že jeho podstatná část pramení ze strachu a také z ega (tato věta platí také pro rozchody).

--------------

Pokud Vám zemřela osoba blízká, vězte jedinou pravdu, a to že se opět setkáte ve Světle... Prociťujte nostalgickou radost, že nádherná duše povolala Vašeho přítele zpět, neboť doznala, že jeho Cesta je u konce.

Když Duše povolá svůj střípek/aspekt zpět do své celistvosti, je to krásné, je to štěstí. Najděte si svůj vlastní způsob, jak se rozloučit s milovaným... Není třeba cítit vinu, že nejdete cestou zavedených stereotypů, které se nás snaží udržet v utrpení a strachu.

--------------

Po smrti nás nečeká Poslední soud takový, jaký nám ho ukazují církve. Jediným soudcem budeme my sami. Budeme hodnotit, zda jsme žili v souladu s Pravdou ve svém srdci, zda jsme slyšeli a rozumněli volání své Duše a vzkazům našich průvodců. Žádný hřích nebude trestán nějakou vyšší silou. Bůh využívá i našich slabostí a nedokonalostí ke konání dobra - tj. smysluplnému vývoji našich duší a duší nám blízkých.

Tato planeta je škola a každá duše si volí své zkušenosti. Když víme, jak to funguje, snadněji se z každého neštěstí oklepeme. Zkušenosti, učení, ale také hra - to mějte pořád na paměti, každé utrpení má své vysvětlení - vývoj něčí duše. Pokud se něco naučíte bez utrpení, skrze zážitek, vášeň, poznání, moudrost a láskyplné vedení Vašeho Vyššího Já - lépe pro nás všechny.

Životní misí nás všech v tuto dobu je dokázat se vymanit z okovů matrixu, odhodit strach, vinu, své ego přeměnit z pána na sluhu a jít za voláním svého srdce.

S Láskou a Pravdou v srdci Anamel

Být tvořivou silou

Rozhodla jsem se být tvořivou silou. Jednoho dne jsem se jednoduše rozhodla. Jsem součástí (S)tvořitele a (S)tvořitel je součástí mne. Byli jsme posláni na Zemi s jednou jedinou misí - Tvůrčí proces. Chci prožívat radost z tvoření, chci cítit božskou energii a probudit bezpodmínečnou lásku v sobě i kolem sebe, chci být Světlem na Cestě svých bližních. Už žádné překážky...

------------------

Teď to zní jednoduše, ale všichni víme, že tomu tak není, že určitým rozhodnutím v nás předchází čas plný strastí - v takovém období se nám zdá, že život nám hází klacky pod nohy nebo že nemáme žádnou sílu pokračovat dál...

Toho dne jsem seděla na posteli a utápěla se (opět) v pocitech viny, že ... se dostatečně nevěnuji své práci, že nežiji a nepracuji dostatečně od srdce, že můj duchovní postup není tak rychlý, že mé ego je příliš silné a má pokora není zcela upřímná ... Snažím se, opravdu se snažím, a takové myšlenky mě unavují, nutí mě přemýšlet o sobě jako o oběti. Ačkoliv se na tom pocitu snažím pracovat, pořád se cítím jako oběť vnějších událostí a vyššího záměru. Pořád je tu ten strach, že jsem vlečena někam a nevím kam, že pokud nebudu dostatečně chápat události v mém životě, budou se pořád opakovat a zhoršovat... A já se přeci tak snažím...

Kdo nás udělal tak slabými, že se nedokážeme vyrovnat ani s událostmi běžného dne, natož abychom dokázali najít smysl života. A pak mi to došlo - jak nedokážeme? Vždyť jsme božská stvoření na velmi zajímavé cestě.

A/ Jsme tvořivé energie!

B/ Je to hra. Za našimi životy stojí mocná síla, za našimi životy stojíme my jako krásné duše Je to HRA... vytěžit z toho můžeme mnoho - poznání, zkušenosti, zážitky, lásku, zábavu, krásu, požitek... ztratit nemůžeme nic (a jestli někdo říká něco jiného - lže)...

Tak jsem si řekla proč ne. Sedla jsem si večer a popsala věci, které mě trápí, tak jak by měly vypadat, aby byly zdrojem radosti, nikoliv důvodem ke strachu a negaci. Psala jsem v přítomném čase - jakoby už to bylo. Nejprve mi to nešlo, nenapadaly mě slova, nebavilo mě to, neviděla jsem v tom smysl... Pak jsem se rozepsala a prostě psala od srdce. Když už mě nic nenapadalo, otevřela jsem několikrát knížku inspirativních textů na různé oblasti života s otázkou: "Tak co ještě je potřeba v mém životě spravit, vylepšit, kam mám poslat Světlo?"
---------------------

Konečně mi to totiž došlo - co jiného můžu dělat? Už jsem vyzkoušela všechno k překonání některých překážek, ale nevyzkoušela jsem to, co by mělo být přirozené každému z nás - TVOŘIT svůj vlastní život.

Spát jsem šla se slovy: "Ráno se vzbudím a budu tvořivá energie, dám celý svůj život do pořádku, všechny mé činnosti budou zdrojem radosti."

Ráno jsem se vzbudila s pálivým pocitem na rukách, jako bych v nich držela malé plamínky. Nepřekvapilo mě to, symbolem Anamel je oheň. Vstala jsem a šla do své pracovny (zdroje mého neklidu), byla jsem plná energie, kterou jsem nemohla ani udržet, roztáhla jsem ruce, z nichž začala energie proudit do pokoje. A já začala odříkávat věty o mém životě, jakési pozitivní afirmace ve smyslu: "To, co vytvářím, je plné Světla, vše probíhá bez problémů, všude je tvořivá a láskyplná energie, lidem mé projekty přinášejí do života tvůrčí radost a harmonii". Na konci odříkávání, jehož jsem snad ani nebyla autorem, jsem se zmohla na pouhé: "To jako fakt?".

Díky těm pár větám jsem pochopila, že jsem skutečně, kde mám být, a zabývám se tím, čím se skutečně zabývat mám. Už žádné pochybnosti, které mě drží zpět. Věci, které se mi nedaří, se mi nedaří, protože jim to nedovolím a musím se ještě něčemu naučit. Jako vždy odpovědi naleznu pouze sama v sobě. Pokud něco opustit mám, propustím to v klidu a s láskou, už není potřeba strachu. Ve všem máme plnou podporu Světla.

Ten den jsem pracovala 12 hodin a po dlouhé době mě to bavilo, protože jsem znovu uvěřila ve smysl...

Odložila jsem špatnou motivaci svého života - zalíbit se a zavděčit se ostatním, přijala jsem poslání své Duše, které vzniklo s čisté lásky a upřímné radosti z tvoření.

Já jsem Anamel, jsem tvořivá síla. Stejně jako vy!

Radost ze života a láska k sobě

Neubráníme se tomu - některá témata nás budou bombardovat, dokud jim nevěnujeme dostatečnou pozornost. Každý máme svá osobní dilemata. Je lepší si jich všimnout dříve, než se projeví něčím nepříjemným - nemocí, ztrátou, bolestí...

Mnozí z nás se ke svému duchovnímu probuzení dostali skrze utrpení. V přítomném okamžiku ale již není potřeba trpět, nyní slyšíme a vnímáme... a je potřeba ukončit své ztotožňování se s rolí oběti. Ta totiž zároveň přináší negativní vztah k sobě - Jak jsem to mohl/a dopustit?

Plníme povinnosti k okolí(skrze svou práci a dobrovolné aktivity ve volném čase), plníme povinnosti ke svým bližním (jsme jim nablízku, když to potřebují), plníme povinnosti k sobě (všichni na sobě urputně duchovně pracujeme, čistíme se, odstraňujeme bloky, odhalujeme pravdu). Pojďme nyní společně objevit naše právo - právo žít život plný radosti a vášně... Tato planeta nám nabízí nepřeberné množství zážitků, měli bychom plně využívat potenciál lidského života. Je hříchem prožít život ve stresu, strachu a osamocení...

Láska k sobě je počátek všeho. Nelze milovat lidi kolem, Boha a Matku Zemi, dokud nepocítíme čistou lásku k sobě.

-------------------------
Radost ze života a na ni navazující témata se mi v meditacích začaly objevovat před pár dny. Dostávala jsem vzkazy v podobě videí, inspirativních textů, knih otevřených na té správné stránce, vytažených karet, ... však to sami znáte...

I já jsem pouhým prostředníkem mezi Světlem a Vámi. Jen někoho osloví tyto řádky, jen někoho bude cosi nutit číst dál, protože je to vzkaz pro Vás, kteří se nemilujete, kteří bráníte štěstí a hojnosti, aby přišlo do Vašeho života. Je to výzva k otevření se tématu...

-----------------------------

S nově objeveným problémem to u mě šlo ještě dál. Když jsem si připustila, že mi chybí v životě radost a vůbec chuť se radovat, zkoušela jsem meditovat za probuzení tohoto citu. V meditaci jsem ale měla blok a nedokázala jsem pokračovat, slova mi vázla v krku, nedokázala jsem vyslovit prosbu.

Ještě ten den přišel vzkaz nový: "Uzdrav své vnitřní dítě." Krátkou meditací jsem se seznámila se svou malou kamarádkou. Nechce se mnou moc mluvit, sedí v koutě, zabalená do klubíčka. Je vystrašená a uražená.

Abych měla obraz kompletní, večer jsem otevřela tři knihy a ve všech bylo téma Lásky k sobě a její odraz v našem životním prostředí. Těch příznaků nelásky je dost. Na těle, na duši i v domově.

... a říkám si Aha, takže já se opravdu nemám ráda, jaktože jsem si toho nikdy nevšimla? Vždycky mě fascinovalo, jak se dokáže můj pokoj zaneřádit hned druhý den po úklidu. Večer jsem si to naplánovala - uklidím si. Ráno mi došlo, že můžu uklízet každý den, ale dokud neuklidím v sobě, nebudu moci být obklopená přirozenou harmonií.

---------------

Jsem žena, v dnešním světě je velmi obtížné najít to ženství v sobě, v mládí jsme ho ukryly hodně hluboko. Žena má dar prožívat vášeň, radost a cit opravdově, jaktože ve mě to není?

Napadlo mě před meditací si dát koupel, nakonec jsem celou meditaci provedla v horké vaně. Rozsvítila jsem svíčky, z nichž žár jedné praskl skleněnou poličku. Nechápala jsem, proč jsem tu svíčku postavila právě tam, nechápala jsem, k čemu potřebuju takovou zkušenost, která mi akorát kazí ráno. Až na konci meditace po přijetí všech moudrých rad přišla ta poslední - nejdůležitější.

Vůbec jsem se nemohla soustředit, myšlenky lítaly kolem, ale uvnitř bylo čisté přání, začít milovat sama sebe a udobřit se se svým vnitřním dítětem, přivést tak do života radost a harmonii. Až po půl hodině poletování mé mysli bůhví kde jsem se sklidnila, voda už začínala být vlažná, ale já si řekla, že nevylezu, dokud nebudu znát odpověď. Pak přišly ty pravé čisté myšlenky, božská pravda, která se skrývá v každém z nás.

Mluv k sobě, vnímej svou krásu, buď si vědomá své přítomnosti, vnímej své pocity a potřeby, používej smysly, všímej si krásy, vůní a doteků, poslouchej hudbu, pozoruj svou krásu v zrcadle s úsměvem, chovej se k sobě s úctou a mluv na sebe každý den s láskou, vše, co se píše v knihách o probuzení lásky k sobě je pravda. Dávej si pozor, co říkáš sama o sobě (i o druhých). Vyjadřuj se s láskou, mluv se svým vnitřním dítětem - buď k němu milosrdná. A odpouštěj si. O všechno ostatní čištění se postará Světlo... Je to proces a tvůj proces už začal...

Pojďme společně projít tímto procesem, pojďme se začít milovat, jsme nádherné bytosti, uvědomme si svou skutečnou hodnotu a krásu. Zasloužíme si každý den splnit jedno přání, jeden sen. Kráčíme po společné cestě. Anamel.

----------------------------

Pro Vás, krásné ženy, přikládám jeden ze vzkazů, který ke mě připlul - pro mě doposud neznámá Wakeena Sitka - Total permission. Dejte samy sobě skutečné svolení k následování srdce, pocítění svých tužeb, k radosti, k milování sebe sama, k probuzení ženské moudrosti srdce, ... řekněte ANO životu.

Proměna začíná odhalením manipulace

Změnila jsem se. Jsem jiná. Věřím v jiné věci. Mám jiné názory. Změnila jsem se ve velmi krátkém čase. Je tedy zcela pochopitelné, že s dosavadními přáteli si už nemám co říct a noví se objevují velmi pomalu. Nedivím se. Bylo to potřeba - samota je místo, kde objevuji neuvěřitelné věci.

Moje proměna proběhla v podstatě během půl roku, největší skok se udál za poslední 2 měsíce. Stala jsem se vegetariánem, přestala jíst chemický hnůj, který ještě stále nějakým omylem řadíme mezi potraviny, odmítám jakékoliv projevy rasismu a mocenské manipulace. Vyhýbám se hádkám. Jsem vnímavější. Snažím se přistupovat ke každému s láskou a tolerancí. Méně svítím a ještě méně topím.

Nic z toho není žádná póza, cítím to z celého svého srdce... Ale ještě je toho tolik, na čem musíme s mou duší zapracovat.

Začalo to uvědoměním si, jak s námi média, reklama a politici manipulují - odhalila jsem manipulaci přicházející z širokého vnějšího světa. Vypnula jsem televizi.

Poté jsem si všimla, jak se mnou přátelé, pracovní kolegové a vůbec všichni v okolí manipulují. Pokračovalo to stáhnutím se do sebe. Chvíli mi trvalo, než jsem se dostala přes jakousi hořkost. Teď jsem za věci, které se udály, vděčná. Potřebovala jsem v některých věcech nakopnout. Třeba ztratit kupu přátel, kteří mě stahovali do negativního myšlení, světa plného stížností, alkoholu a politických debat bez konstruktivního řešení.

Když se v mém okolí rozhostilo Ticho, najednou jsem uslyšela křik a nadávky uvnitř sebe. To bylo teprve překvapení. To byla (a stále je) mistrovská manipulace.

Moje ego to se mnou umí. Dokáže mě přesvědčit, že mám vždycky pravdu (ačkoliv jak upozorňuje mistr Tolle - je vůbec možné, aby nějaká lidská bytost měla pravdu skutečně vždy? :) Mé ego mě nutí vztekat se pokaždé, když něco považuji za nespravedlivé či hloupé. Cítit zášť, když mě někdo kritizuje. Nutí mě ke spoustě věcem. Já se bráním, prosím světelné bytosti, aby mi v tomto odhazování ega pomáhali, ale tuším, že je to dlouhodobý proces, ve kterém jsem hlavním hybatelem Já.

A tak nezbývá nic jiného než žít a jednat v pokoře (a to se samozřejmě mému egu nelíbí, skoro se až stydím, jak je ten maličký domýšlivý..., jak jsem já domýšlivá, protože já jsem ego, je mou součástí a nemůžu na něj svalovat všechnu vinu. Je mou povinností i svatým právem ho zkrotit, dostat se do stavu, kdy já ovlávám své ego, nikoliv ego ovládá mě). Pak teprve nastoupím na cestu poznání, pak teprve budu Učitel i Žák v jednom, pak já budu Duší.

Naše tvrdohlavé já nás dokáže svádět z cesty různými způsoby. Nejdůležitější je vnímat zprávy, které k nám chodí, a při jejich přijímání se necítit ublíženě ve stylu "no, dovolte, u mě to tak přece není!!".

Tak třeba já:) Jakmile jsem nastoupila na duchovní cestu, objevily se různé vize a sny. Po jednom semináři už jsem byla schopná vidět při meditacích třetím okem krásné energetické víry kolem mě. A tu se ozvalo ego. Šlo na mě velmi chytře. Převzalo vládu nad mých duchovním jednáním. Celý měsíc jsem meditovala pro meditaci. Jednoduše jsem meditovala, abych měla vize. Urputně jsem se snažila "něco" vidět, cítit, slyšet. Kdepak nějaká práce sama na sobě. Když se podívám na to zpětně, není divu, že vize přestaly (a já si toho v opojení meditačních barev ani nevšimla).

Ego zvítězilo, pohřbilo veškerou duchovní práci na sobě pod touhu po barvičkách a mihotání energií. Pak mi do ruky přišel článek, který mě donutil se nad svým jednáním zamyslet. Pak mi přišel mail od kamarádky, která prochází něčím podobným. Nebylo pochyb... Jakmile zjistíte, jak funguje tahle škola života, pocítíte radost u učení, kdykoliv objevíte něco nového...

To hlavní na konec - pokud nechceme, aby bylo manipulováno s námi, v prvé řadě je potřeba odhalit, kdy manipulujeme lidmi my a poznat naší skutečnou motivaci - strach, touha po moci, touha být nejlepší... Pak zjistíme, že už nemusíme mít v hádce poslední slovo, že není tak těžké se omluvit, když něco uděláme špatně, že je jednodušší přání vyslovit, než naznačovat a nenápadně někoho někam tlačit.

Tak dlouhá cesta je ještě před námi. Nebuďme smutní, a už vůbec ne frustrovaní. Radujme se společně z tohoto skvělého procesu učení.

S láskou Anamel.

Odhalení:)

Aaaa, tu jest máme rozluštění záhady dnešního dne - nebudu moci s radostí pracovat a těšit se psychické pohodě, dokud nebudu udržovat své tělo v kondici a vystavovat ho pravidelnému působení přírody...

Baví mě nahlížet pod nánosy myšlenek, tam někde se skrývá skutečná pravda. Žít podle té pravdy znamená žít krásný život. Jako by Vám někdo rozsvítil v hlavě - "Aha, tak je to tedy, jaktože mě to nenapadlo dříve?"

Vaše zas o něco chytřejší Anamel

Zpracujme své bloky! Nejsme tu za trest a nejsme v tom sami...

Psala jsem o stagnaci, ale samozřejmě ne každá stagnace je láskyplné vedení shora. Někdy se v nás odehrává něco, na čem bychom měli pracovat. Každý z Vás má takové bloky, strachy a zavedené vzorce chování (žárlivost, strach, odpor k něčemu atd. - je to nutkavý pocit, který vám brání svobodně žít) - pojďme je společně odstraňovat. Musíte nahlédnout do svého srdce, musíte pracovat se svým emocionálním centrem, musíte své emoce přivést na světlo, jinak si je znovu odnesete a kruh inkarnací nebude moci být uzavřen. Klidně napište do komentářů, jak se Vám to daří - pojďme ty strasti snášet společně...

Dnes ráno mi Vesmír přihrál do cesty knížku, která mě vybídla k tomu, abych zpracovala svůj blok. Jako každý z vás mám velkou bolest. Je to bolest odloučení z Jednoty, která se projevuje u každého různými způsoby... Nahlédněte pod pokličku svých strachů... Jako ukázku přikládám svůj zážitek, chtěla jsem vědět, proč mám v poslední době odpor ke své práci:

Nebylo to nic složitého a vysoce duchovního... Tak tedy... pustila jsem si klidnou hudbu, provoněla byt santalovou vůní, zapálila svíčku a poprosila o vedení, poprosila o Kristovu očišťující energii. Zavřela jsem oči a poprosila, abych směla nahlédnout pod nános emocí a myšlenek a uviděla skutečný problém, na kterém mám pracovat. Každou emoci, která se vynořovala, až celé mé tělo pálilo, jsem přijímala a doprovázela prosbou - prožívám svou emoci, vytahuji ji na světlo a prosím o její prosvětlení. Slova mi sama přicházela do úst.

Nebála bych se, že nebudete vědět, jak by taková meditace měla proběhnout. Samo mi to mluvilo. Pokorně a s láskou jsem se odevzdala Světlu, a to už vědělo, co má dělat.

Pak se to stalo, uvolňující a dlouhý pláč a stálé opakování Nejsem oběť, nejsem oběť... Jsem svobodná tvůrčí síla. Nejsem tu za trest, NEJSEM TU ZA TREST, bylo to mé svobodné rozhodnutí. Mé poslání je má volba, chci ho přijímat s láskou a tvořivou radostí. Nejsem tu sama, NEJSEM V TOM SAMA, v mém poslání mi pomáhá mnoho bytostí, jak zde na Zemi, tak ve vyšších sférách, ... všechny ty odvážné duše, všechny je miluji a nechci jim nic vyčítat... Chci být naplněna bezpodmínečnou láskou... Chci být sluncem na cestě bloudících poutníků, chci pro ně zářit a vysílat energii.

Vím, že budu muset tyhle očišťující meditace ještě párkrát zopakovat, ale je to skvělý pocit. Je skvělé brečet, když jste si doposud mysleli, že k tomu nemáte důvod. Je to očišťující...

Anamel

Důležitost fáze stagnace, obnovy v přírodě, vlastní bdělosti a víry v božský záměr

STAGNACE JAKO DŮLEŽITÁ SOUČÁST PROCESU

Nerozuměla jsem pořádně tomu, co se dělo v posledních dnech. Rozuzlení přišlo začátkem tohoto týdne, když jsem si uvědomila, že se jednalo o období mezi 28. 10. a 11. 11., ani o den méně, ani o den více.

Občas se to stane každému z nás. Práce stojí, o přátele zájem nemáte, jen chcete být sami, MUSÍTE být sami... Nebyla jsem nemocná, vypadalo to, jako bych se víceméně dobrovolně pohřbila zaživa ve své vlastní posteli. Pořád jsem se ptala, co se děje, proč jsem tak bez života, líná, stagnující... Proč mám odpor k jakékoliv činnosti, která souvisí s mým žitím? Dělám něco špatně, mám něco ukončit, mám něco začít?

Ale odpověď nepřicházela, nebyla důležitá, prostě se ve mě cosi ukládalo a cosi probouzelo... Jen jsem si to v tu chvíli neuvědomovala. A přesto to tak mělo být.

Nebyl to duchovní čas, nemeditovala jsem příliš. Mám s meditací obecně problém, nejsem meditující typ, moje mysl zmateně pobíhá jak slon ve vajíčku. Musím si pořád připomínat, že mám být TADY a TEĎ...

ÚLOHA PŘÍRODY V TĚCHTO DNECH A TĚŽKOSTI V PŘIJÍMÁNÍ ENERGIÍ

Možná kdybych tenkrát šla do přírody, uložilo by se to rychleji a čas stagnace by nebyl tak dlouhý. Stává se mi často, že když na něco nemohu přijít, přepadaj mě myšlenky typu Jdi ven! Jdi k řece! Sedni si na sluníčko!... Tak to funguje. Je to jednoduché, že? Příroda...

Všude se mluví o energiích, které máme přijmout. Ale nikdo nám neřekl, jak to probíhá. Někdo je možná stáhnul do svého těla jednoduchou meditací, někomu to hold trvalo 14 dní. Věřím, že v té době mi pomáhalo hodně bytostí, stejně jako každému z nás, kdo je na Cestě začátečník.. inu což... učíme se všichni a stále...

Ne každý měl tu možnost nechodit do práce, takže pro některé z Vás to mohlo být období velmi těžké, možná někteří z Vás cítili naprostý odpor ke svému životu, ke své práci, ke všemu, co jste ty dny museli dělat. Teď už víte proč a nemusíte se bát, že s Vámi něco bylo (nebo ještě stále je) špatně. Tohle období pokračuje. Přijímáme energie za běhu běžných dní. Není to lehké období a ne každý to může vyřešit tím, že se schová pod peřinu. Jsme zmateni, chvíli jsme smutní, chvíli veselí a láskyplní, chvíli litujeme, chvíli odpouštíme, chvíli se hádáme, za chvíli se usmiřujeme, chvíli klademe otázky a marně tápeme a chvíli máme tušení, že je vše v pořádku...

TEPRVE ZAČÁTEK - ŽIJTE KAŽDÝ DEN VĚDOMĚ, VĚŘTE V BOŽSKÝ ZÁMĚR, HLEDEJTE PRAVDU V SOBĚ
Jedna věc je jistá, energie sice máme, ale taky se mluví o tom, že teď je čas jejich sjednocení a zakotvení v nás. Takže tohle období nekončí, buďte trpělivý a tolerantní sami k sobě. Snažte se vidět pravdu, snažte se konat s láskou. I když je tohle doba, kdy nám to moc nejde. Věřím, že je přechodná, důležité je konat a žít svůj život vědomě, tj. uvědomovat si své konání, jeho následky a to, že vše má smysl, dobré i zlé, a že rozhodnutí za nás neudělá nikdo jiný.

11. listopadu jsem se probudila celá roztřesená, nedokázala jsem odejít do práce, musela bych tam odvibrovat. Ten den jsem přijala dané energie. A zároveň jsem ten den celý prospala. Nešlo to jinak. V tomto plně věřím Vesmíru, že má plán a své způsoby. Pokud opravdu nahlížíte pod nános svého ega a strachů a lenosti, nemůžete minout. Pravda, to je téma dnešních dní...

A dějí se věci. Vesmír se mě snaží někam navést, posílá mi do života lidi z doby před osmi lety a ze skříní na mě vypadávají staré deníky. A já už se neptám, jen s netrpělivostí čekám a těším se, co přijde dál...

KAŽDÝ Z VÁS MÁ SVÁ VLASTNÍ KŘÍDLA
Dnes jsem hodinu ležela v podzimním listí. Na slunci, které odráželo své paprsky od řeky. Nebylo zbytí, musela jsem mluvit se svou Duší. Má duše se jmenuje Anamel a ví toho víc než já. Zajímalo by mě, jestli před třemi týdny věděla, že ji tak dlouho neuslyším. Nevarovala mě. Nebyl to dlouhý rozhovor, vím, že se k řece musím vrátit... a vracet častěji. Vím, že jsem tam, kde mám být, že věci, ve kterých jsem si nebyla jistá, mají svůj smysl.

Pak jsem se zvedla, kráčela lesní stezkou a cítila, jak mi narostly křídla a já stála ve sloupu světla. Už jednou jsem to zažila. Je to v nás. Krásná křídla, jimiž dokážu pohladit každého, kdo to potřebuje. I vy je máte. Jestliže čtete tyto řádky, už se nemusíte bát.

Jste andělé této doby. Miluji Vás, Bůh/Vesmír/Stvořitel/Jednota Vás miluje a Matka Zěmě Vás miluje. Jste tam, kde máte být. Nesuďte se za to, že zatím neznáte odpovědi. Nezoufejte, všichni jsme padlí andělé, jen to v sobě objevit... I té nejtemnější bytosti mohou narůst křídla, i té nejsmutnější... Sama jsem toho důkazem, život Vás vedl do místa, kde stojíte teď, a tak je to správné.

Přijde Váš čas. Čas je rychlejší, proto máme špatné svědomí z toho, že proces našeho probouzení nejde tak rychle, jak bychom chtěli, ale věřte mi, je tak rychlý, jak má být... Nemusíme být na každém semináři, nemusíme spasit každého bližního, nemusíme přečíst každý článek a channeling, ...

Nikdo a nic nedonutí květinu, aby vykvetla dříve než je její čas...


Tohle jsem napsala v době, kdy jsem si myslela, že kráčím mimo svou Cestu a nedokážu se tam vrátit... Všichni jsme stále na Cestě... Vše je tak rychlé, člověk v jednom měsíci dokáže vyletět ke hvězdám, polámat si křídla, padat volným pádem, ležet a nezvedat se a nalézt svá křídla u matky přírody a ve svém srdci...

Jsem s Vámi. Já jsem Anamel.
-------------------------------

V noci duše chodívá
poselstvím nás odívá

Já pak za dne v přetvářce
vracím se k té otázce

Podobna kytaře
o pěti strunách
Podobna vesmíru
co pozbyl hvězd

I takové může být hledání - stromy, co pláčou...

Už tenkrát (před pár lety), kdy jsem uslyšela stromy plakat, započala má Velká cesta... Zkuste si vzpomenout vy, kdy jste ucítili, že je něco víc, že ve vás je něco víc než jen ego a emoce, kdy jste se poprvé zeptali po smyslu života a po vašem poselství... Mnozí z nás odpověď ani po letech hledání nedostali, a přesto věříme, že čekání nás učí mnohému a až bude čas, vše se nám zjeví způsobem, který nám bude přirozený. Jen nesejít ze stezky... Ne každý, kdo bloudí je ztracen...
-------------------------------------------------------------------------

V lese plném tajných stínů
zmatkem v srdci touhou hynu
v myšlenkách těch božích mlýnů
na mé břímě rozvzpomenu

...a kolem ty stromy pláčou...

Kolemdoucí neslyší
ty stromy tiše plačící
a šeptá mi to listoví
že se nikdo nedoví
že já s nimi ráda pláči
že jsme všichni lásky spáči

V lese plném horkých chvil
děravým džbánem vodu´s lil
ujdeš krok, né tisíc mil
abys vinu ze rtů smyl

...

V lese často cestou hnal
a na rozcestí nebi lhal
že jsme všichni o krok dál
že královnou se stane král

Zatímco kolemdoucí neslyší ty stromy tiše plačící...

Překrásný svobodný svět

Važme si místa, kde žijeme, doby, v jaké žijeme. V noci jsem navštívila svět, který je na hony vzdálený tomu našemu. Snad to byla vzpomínka na vtělení mé duše do nějakého alternativního vesmíru, nebo se možná příliš dívám na scifi... V tom snu ale bylo poselství, pro mě i pro Vás...

Poskládalo se mi v něm mnoho nočních můr, které mě provázejí celým mým životem. Pospojovány do jednoho snu najednou dávaly smysl. Po probuzení jsem byla totálně ochromena strachem. Strachem, že ztratím svobodu, kterou mám zde. Byl to svět plný pronásledování, každý náznak svobodné vůle byl potrestán. Život na útěku, v mizérii, ve strachu. Svět, kde bylo Vaše životní poslání prozrazeno dříve, než jste ho odhalili vy sami. A dříve nebo později, dítě nebo stařec, vás chytili a zabili. Méně významné hrozby "jen" nadopovali prášky a strčili do cely.

Podívejte se z okna a přemýšlejte o tom, co všechno byste mohli ztratit za jiných podmínek - pošlete myšlenku úcty ke krásné přírodě, která nám dává žít a jíst, ke své rodině, která nám dává lásku, ke svému tělu, které nám umožňuje prožívat životy na této planetě všemi smysly, ke své zemi, která nám dává bezpečí a věřte mi! - dává nám svobodu, k neuvěřitelné hojnosti, která nemá v historii obdoby.

Ano, svět má své problémy, my máme problémy, ale dějiny nás naučily, že život může být opravdu utrpením. Je třeba si uvědomit, že pronásledované čarodějnice nebo uvěznění Židé v těžkostech hledali skutečné střípky štěstí. My ho máme nadbytek, a ještě si stěžujeme na nedostatek. Tak nás vychovaly média a popkultura doktorů, psychiatrů, žurnalistů atd. Stejně tak nás strašili budoucností, všemi vizemi katastrofy. Odpoutávali nás od přítomnosti, která je NÁDHERNÁ.

Už jim nevěnujme myšlenky, nedávejme jim svou drahocennou energii. Jestli jsme odvrátili vývoj událostí pozitivním směrem, ukáže čas. Už ani jednu myšlenku strachu z budoucnosti. Přítomnost je skvělá. Nyní je čas díků... Děkuji Bohu a děkuji lidstvu za to, že žijeme v době svobody a hojnosti... Nyní je čas začít žít lásku, bezpodmínečnou lásku ke všemu a všem a sám sobě... Pak nebude žádné nebezpečí dosti nebezpečným, žádné strádání dosti bolestným, žádný život dosti těžkým na to, aby nám někdo nebo něco dokázalo vzít klid v Duši...

Anamel

Milovat temnotu

Není tomu tak dávno, co tzv. temné síly žily a tvořily po boku světla. Jste-li staré duše, někde v skrytu to víte a je Vám líto toho rozdělení, té duality. Nevím, odkud se vzal ten strach, to opovrhování Temnotou. Matka země byla stvořena silou ohně. Ten v dnešním světě symbolizuje ďábla, představa Pekla je plná ohně. A přesto je oheň tak důležitý - je to tvořivá i ničivá (očišťující) síla, podle toho, co zrovna potřebujeme.


Bojíme se tmy, bojíme se toho, co nás ve tmě může potkat. Pochopila jsem, že den a noc, světlo a tma, anděl i ďábel... jsou jen dvě tváře Boha, způsob komunikace s námi. Často zavírám oči a odcházím do temného ticha ve mě. Není čeho se bát, Temnota na sebe bere těžký úkol... straší Vás ve snech, vyvolává ve Vás úzkost, probouzí třeba agresivitu, prostě, co je třeba. To je její úkol, jak jinak byste si uvědomili některé věci? Jsme hodně natvrdlí, víte... Neslyšíme často tiché a jemné volání světla, a tak nás Vesmír musí nakopnout jinak. Přijímejte tuto pomoc s láskou a beze strachu...

Každý zlý člověk, kterého jste potkali, na sebe vzal velmi těžký úkol - zatížil svou karmu, aby Vám pomohl s Vaší zkušeností. Vzpomeňte si na tyto lidi, na tyto odvážné duše, přemýšlejte o tom, co Vás naučili (ať jejich oběť není zbytečná), a pak jim pošlete láskyplné poděkování.

Zdál se mi sen o tom, že má duše je v zajetí ďábla, držel mě a já se strašně snažila utéct, dokázala jsem ale ujít sotva deset kroků. Když jsem se celá vyčerpaná probudila, mrzelo mě, že jsem nenašla odvahu si nevyslechnout, co mi chtěl říct. Teď už to vím, utíkám sama před sebou, snažím se být, kdo nejsem, snažím se nevidět svou temnou stránku a tohle popírání mi bere všechnu energii. Naším úkolem v této době je přijetí sebe sama.

Přemýšlejte o svých nedostatcích, o chybách, které jste ve svém životě udělali. Opravdu si myslíte, že jejich zapírání, nenávist a opovrhování jimi a svou vlastní osobou je to pravé řešení?

Odpuštění, smíření, láska, jednota, sjednocení, odvaha... To jsou kvality, které máme nechat vstoupit do našich životů, do všech jeho aspektů, nejen práce, lásky, rodiny, ale hlavně do vztahu k nám samým...

Je důležité si uvědomit, že nepřítel neexistuje, není ve tmě, v lidech, ani v nás, ... Přišel čas odpuštění a sjednocení. Pak odevzdáme ega a strach, poděkujem jim za službu a řekneme, že už jejich pomoc nepotřebujeme, že už to dokážeme sami...

Anamel

Nikdo neřekl, že to bude lehká Cesta...

Budou okamžiky, kdy budete pochybovat. O svém životě, o své budoucnosti, o Vaší roli na Zemi, o reálnosti toho, v co věříte. Jsou takové okamžiky. Neustále pokládáte otázky, na něž se bojíte dostat odpovědi, protože to může znamenat rozpad Vašeho dosavadního světa... protože Vesmír má plán a možná chce, abyste vylili pohár vína a naplnili ho čirou vodou... Pohár musí být nejprve prázdný,... Ale kdo z nás má odvahu vylít tak dlouho opečovávaný nápoj? Tancujete na špičce špendlíku, je to unavující, ale ještě jste se neodhodlali k volnému pádu. Může přijít chvíle, kdy budete znovu brečet do polštáře a prosit Boha o znamení, co dělat dál? mám věnovat energii této práci? proč mi do života vstoupil tento člověk? Hlavně neudělat chybu, to je touha nás všech. Za chyby se totiž platí, to nás vždy učili. Chyby bolí, to nás naučil život. Musíme ale věřit, že chyby neexistují. Existuje jen zkušenost a... Veřte nebo ne, své znamení dostanete. Vždy, když budete mít pocit, že už cesta nikam dál nevede, ... Stačí se rozhlédnout. A cítit. Uvnitř každého z nás jsou odpovědi, hledejte v sobě. Vím, že to cítíte, nezřetelně, zmateně a rozmazaně, ale cítíte... Jakmile na to přijdete, je to jako láskyplný pohlavek - Jak jsem to mohla nevidět?

A přijímejte sebe sama. Jste božská stvoření. Milujte své temné stránky, přijímejte je. Vše je, jak má být. Jste přesně takový, jací máte být. Obě strany mince platí stejně, v božském plánu má každý aspekt svou důležitost.

Anamel

Čeká nás jiný svět? Naděje pro každého z nás bez zbytečného balastu

Bezpochyby. Každého, kdo na sobě vnitřně pracuje, čeká jiný vnitřní svět. Svět kolem se nijak zvlášť nezměnil. Váš soused je stejně prudérní, vláda stále zkorumpovaná a neschopná, … Měla jsem tu možnost porovnat, jak vypadá svět v blaženosti a lásce a jak vypadá realita člověka naplněného strachem a egem. Byl to pořád ten samý svět, a přece tak jiný.

To je naděje pro každého z nás. A to i pro člověka, který cítí, že ztratil přátele, že jeho práce ho vysává až na dno, že jeho vztah není tím, co si představoval a že není, z čeho by se mohl v životě radovat. To, jak se vidíme v dobách největšího smutku či vzteku, nás nemusí definovat navždy. Bez ohledu na to, co se děje dnes v duchovních sférách, bez ohledu na všechny teorie a návody, tuhle proměnu může zažít každý z nás.

V okamžiku, kdy zmizí Váš strach se 98 % bývalých pocitů stává bezpředmětnými. Strach je přeci jenom o tom, že máme špatný, tíživý, zoufalý až panický pocit z toho, že něco dopadne špatně (aniž byste si uvědomovali, že některé špatně může pro Vás být to nejlepší). Když pochopíte, že není žádné špatně, že jste jen vy a Vaše volba, nebude třeba se už tolik bát.

Věnujte každé ráno chvilku, kdy prosvětlujete jednotlivé části svého těla (zejm. oblast srdce, hlavy a žaludku), poproste o pomoc (kohokoliv, komu důvěřujete - andělé, bytosti přírody, Vaše Vyšší Já, duše) při odstraňování negativních myšlenek a emocí. Dýchejte. Až se odplaví to žvanění ve Vaší hlavě, sledujte tok svých myšlenek. V nich se Vám zjeví, co chcete říct sami sobě.

Vše, co máte, co jste dokázalim Vám přijde skvělé. Věříte skutečně tomu, že vše se stihne a udělá a zařídí tak, jak má, že drobné i větší nuance v realizaci Vašich plánů nejsou životní překážkou, že ať Vás život zavede kamkoliv, chcete tam být. V tomhle světě nejsou pochyby. Nic Vám nedokáže vzít Vaši radost a Vaši energii. Dokážete dávat lásku i tomu, kdo se Vám pro vlastní frustraci snaží vnucovat projevy svého ega.

Čtěte. Čtěte ty knihy, které Vás osloví, protože to jsou ty knihy, které máte zrovna teď držet v ruce. Najděte si někoho, s kým sdílet své pocity a nově zjištěné poznatky. Byť by to mělo být jen na internetu. Někoho, s kým se budete na své cestě vzájemně obohacovat. Mluvte s lidmi, se kterými máte pocit, že máte mluvit. Vaše cesta není stejná jako má, nemůžu Vám dát konkrétní rady, jen tuhle jedinou - vnímejte svou duši, vnímejte symboly, vnímejte významy toho, co se Vám děje v životě, vnímejte, co Vám chce Vaše tělo říct, ...

Po pár dnech cvičení nemáte tuhle blaženost ještě zažitou, je to jen drobný okamžik, malá odměna za práci na sobě, staré programy ve Vás ještě jsou a když Vás něco rozhodí, je vše zpátky ve starých kolejích. Ráno se vzbudíte se svou obvyklou panickou hrůzou, staré zvyky jsou okamžitě zpět (tak rychle, že to fakt nechápete) a jedete na novo, na jednu stranu se cítíte zklamáni, protože "už jste to přeci měli", na druhou stranu si uvědomujete, že chce-li být člověk šťastný, musí chránit své tělo před jedy, a stejně tak mysl, po celou dobu, ne jen v době, kdy vystupujete na pomyslnou horu.

Už jste se toho dotkli, chcete to znovu, chcete to natrvalo. Už to není cesta, o níž nevíte, jak dlouho bude trvat a jestli to na konci vůbec stojí za to, máte jasnou představu. Je před Vámi další zkouška - trpělivost.

Anamel

Nastupte na cestu své duše

Dnes ráno jsem po několikaměsíčním zabloudění pocítila v sobě lásku a s tím jsem pocítila, že strach z budoucnosti, bolesti, neznáma, smrti je na chvilku pryč. Moment, kdy se mohu zamyslit, než se znovu ponořím...

Přijímám budoucnost, ať už je jakákoliv, s nadějí a radostí, s obavami a úzkostí. Je to jedno velké dobrodružství a já ho akceptuji a vítám. Má hlava je nyní lehká, protože ji na chvíli opustily těžké myšlenky. Nádech... nebojím se. Vše je, jak má být. I když to není lehké...

Žijeme v Božské přítomnosti, a tak pokud přijmeme myšlenku, že žijeme v bohu, pak není těžké vidět boha úplně všude kolem nás.

I ten nejubožejší opilec je jen mystická projekce všehomíra... jako v příběhu o Malé duši.

Jsme božské částice přinášející zkušenost, jsme odvážné bytosti, pěšáci osudu, přejímající břímě a přinášející moudrost poznání do celku, kde jsme všichni děti jednoho zrození. Děti, kterým byla dána vlastní zodpovědnost a které zatím moc neví co s ní...

Občas se ztratíme na své pouti, když ztratíme kontakt se svou duší, svým nitrem. Něco v nás pláče, ale pláč je osvobozující a dušička vždy ví, že se brzy s ní zase shledáme a splyneme v Jedno. Protože tak jest. Koloběh života, koloběh zkušeností. Den a noc. Světlo a temno. To vše jsme, to je smysl člověka, jeho svaté právo i povinnost. Milovat sebe a vše, co s tím souvisí. Jak? To se učíme v průběhu celého života s tím, jak k nám přichází nové a nové prožitky...

Slyšet boha a vnímat svou duši, své nitro není výsada vyvolených či osvícených, stačí chtít na tuhle cestu nastoupit, na cestu volání, které rezonuje s každou vaší buňkou. Slyšíte volání každou noc, kdy se mysl přesune do snové říše a hranice reality se rozplývají... a ráno se probouzíte třeba zmatení, možná i v depresi, protože nevíte, co se ve vás děje. Proč sakra nejsem normální a v pohodě? Mno, protože cítíte - a to je úžasné. Nevzdorujte tomu... ta rezistence většinou přináší více smutku, než když se tomu poddáte. Přijměte sou cestu a učte se konat tak, jak vám vaše nitro tiše napovídá...

Jakmile v sobě uděláte tohle rozhodnutí, něco vás povede, budou to kraťounké chvíle, kdy ucítíte klid během šílených rozhodnutích, ucítíte střípky moudrosti, zatímco si budete ťukat na čelo, jestli jste normální. Ne vždy ale těm zprávám porozumíte správně, a tak si znovu nabijete... a znovu... a znovu... a znovu... tím zmoudříte, zklidníte, uzrajete...

Vnitřní rozhodnutí je důležité, je to jasný signál, který říká: Jsem připraven. Jsem připravena. Veď mě, má milá duše,  která vidíš do prostorů a časů, kam já nedohlédnu. 

Můžete třeba zapálit svíčku a zkusit na svou duši promluvit, poprosit jí o vedení.

Zpočátku to bude těžké, možná budou i chvíle, kdy budete bušit rukama do polštářů a křičet Já tě neslyším, kde jsi, já tě nenávidím, proč nepřijdeš a neuděláš vše za mne, proč mi jasně neřekneš, CO MÁM DĚLAT, ale v srdci cítíte, že tak to nefunguje, že musíte projít dlouhou cestu zkušenostmi, naučit se milovat sebe, že musíte odevzdat to, co už nepotřebujete, zbavit se nánosů interpretací a soudů; cítíte, že Život ve vás vám říká přesně, co máte dělat, ale vy si pořád nejste jisti, jestli to náhodou nejste pořád jen vy a vaše pomatená osobnost... ale občas vám bude dáno na milisekundy znovu pocítit božský vnitřní mír a jistotu. A vy budete cítit zoufalou potřebu Víc, víc, víc...

A to vás bude nutit pracovat, duchovně se rozvíjet, budete jako šílení, každý den budete od svého záměru odváděni, emocemi, strachem, egem a svou vlastní spirituální nadutostí.

Každý den, kdy neuslyšíte svou duši, neuvidíte zázraky (nebo dostatečný počet zázraků) a nezažijete spirituální zážitky, bude vaší mysli připadat jako promarněný… Třeba budete číst, budete dychtiví po informacích, co kde jak a proč, nebo denně strávíte hodiny na Youtube, budete klikat na aktualizace duchovních stránek... Možná jako mnozí budete hledat znamení všude.

Žádná cesta není špatná,... možná si pak budete říkat Třeba jsem na tu schůzku neměla jít, ten seminář byl zbytečný, … Každý zážitek vás přivádí na další a další myšlenky a nápady, odhaluje skrytá zákoutí vaší duše... její stíny a dary...

A jednoho dne, až se zastavíte a i všechno tohle pustíte, podíváte se na sebe sama s láskou a budete vděčni za každou zkušenost. I negativní zážitky přijmete s láskou a najdete v nich poselství, co jste se naučili.

Nehledejte odpovědi tak přehnaně venku, v lidech, jejich slovech, v knížkách - hledejte ve svém nitru - sledujte, co s Vámi dělá určitá informace? Na jakou myšlenku Vás má přivézt tato bolest, co si máte uvědomit díky této zkušenosti? Je toto uvědomění vůbec potřebné k tomu, abyste mohli milovat? Abyste byli šťastní?... většinou zjistíte, že ne... že prožitek štěstí spočívá v přítomnosti.

Věřte sami sobě, věřte, že pohledem do svého srdce dokážete na všechny své otázky odpovědět - když ne odpověď najít, tak ji vytvořit - a je to nádherné. Protože pak pocítíte vděk za bolest, kterou prožíváte a zároveň dáváte svému životu jasný signál, že už tu bolest nepotřebujete...

I když budete často zoufalí, že… se Vám nedaří otevřít třetí oko, že neumíte astrálně cestovat, že nevíte, co znamenají Vaše sny, že nerozumíte znamením, která k Vám přicházejí,... že nerozumíte vlastně vůbec ničemu :)) buďte si jisti, že už dávno, s první položenou otázkou, s první zdravou pochybností o realitě tohoto světa, jste nastoupili do tobogánu, a třebaže se vám nelíbí jeho rychlost, vaše duše vás prostřednictvím sil života vede.

Vede vás stezkami světla i temnoty, protože je to pro ni vše stejně vzrušující, zahrnuje vás světlem i tmou, dokud nebudete přesně tam, kde máte být, abyste viděli pohledem zpět, že jste vždy byli tam, kde jste měli být :)

A jak poznáte, že jste správně? Jednoduše - už Vás to nebude nezajímat, ...

Jakmile pochopíte, že co se týče bolesti, jde o iluzi (přestože velmi bytostně prožívanou:), bude Váš život snazší, smysluplnější. Bude to bolet, a zároveň to vůbec nebude bolet. Jsme silné bytosti a rozhodli jsme se tu být. Tady a teď. Nic není náhoda. Vykročte, jsme v tom všichni spolu. An.