Tóny manter od Devy Premal chytají za srdce a rozeznívají starodávnou moudrost... a mě právě dojaly sluncem osvětlené záclony. A to jsem prosím bývala tvrďák... Svět se mění, bezpochyby alespoň ten můj...
SEBELÁSKA, POSTAVENÍ SEBE NA PRVNÍ MÍSTO. Kolik si toho odpíráme, kolik viny cítíme, když přijímáme. Je vánoční čas, obdarováváme své blízké, ale já se zeptám - obdarovali jste sami sebe tím, po čem Vaše srdce touží.
Když to uděláte, stoprocentně se objeví nějaký "posel", který se Vás zeptá, jestli je to skutečně vhodné v tento čas. A já říkám Ano, právě v tento čas!! Koupili jsme dárky pro své blízké s co největší vnímavostí a láskou, možná jste obdarovali nezištně někoho, kdo to potřebuje (věnovali staré hračky do dětských domovů, obdarovali bezdomovce trochou jídla) - jestli ne, udělejte to, je to osvobozující.
Ujištěte se ale, že jste se nerozdali celí. 80 % pro svět - 20 % pro Vás - to je minimum pro Vaše přežití!
---------------------------------------------
Čtyřikrát po sobě mi padla karta bohyně Brigit se vzkazem Neustupujte. Děkuji svým průvodcům, že mi pomohli nalézt význam tohoto poselství. PRAVDA A LEŽ, .. KOLIKRÁT USTUPUJEME NAŠIM STRACHŮM.
Drobné lži v nezávažných situacích - nesu si domů brambůrky chilli s limetkou (protože jsem konečně postavila sebe na první místo a po čase jakéhosi asketismu si čas od času dopřeju), ale sousedovi na chodbě řeknu, že ten obrovský pytel budu jíst u filmu s někým. Ne, nebudu. Celý ho sním! A příště mu to řeknu.
Takových okamžiků mě potkává třeba deset za den a já si to uvědomím vždy pozdě. Polopravdy, lži z milosrdenství, výmluvy na nemoc, počasí, nedostatek času, lži "abych nevypadala hloupě či neschopně"..... vůbec jsem netušila, kolik toho je! A to vše ze dvou důvodů - strach z odmítnutí (druhými, že nás nepřijmou takový, jací jsme) a strach z odsouzení (za sebelásku).
A přitom má duše touží po pravdě. Když naprosto přirozeně ustupuju světu kolem mě v takovýchto maličkostech, co se děje na úrovni důležitých věcí? Věřím, že když se naučím ovládat tyto drobné okamžiky, dostanu se blíže k té velké Pravdě, po které mé srdce tolik touží.
Stůjte za tím, čemu věříte! Stůjte za svou přirozeností. O své pravdě nemusíte nikoho přesvědčovat, Pravda je ve Vás. Poproste své průvodce, poproste Vesmír, ať Vás vede cestou Pravdy...
-----------------------------
Jsem skutečně zkoušena ze sebelásky a pravdy. Kdykoliv si dopřeju sama sobě, přijde někdo, komu bych se měla přiznat. Jsme naučeni, že sebeláska je špatná, že si ji nemůžeme dovolit, když celý svět kolem trpí. Ale sebeláska je jediná cesta k sobě, zbavme se pocitu viny. Keltská bohyně Brigit říká NEUSTUPUJTE!
Dostala jsem radu nahradit pojem sebeláska rebelstvím. Tedy probouzím tu rebelku ve mně. Tu přirozenost ve mně, přirozenost říkat si, co chci, dělat, co chci. Člověk se nemusí hned stát nezřízenou střelou, pokud mu to není přirozené.
Udělejte něco bláznivého. JEŠTĚ DNES! Já byla v lese zpívat stromům... protože jsem chtěla uctít slunovrat, ... protože se mi chtělo!
Sebeláska je přirozená - když ji potlačujeme, vyústí vždy v průšvih - obviňujeme druhé za to, že sami ze sebe děláme oběti (a většinou o tom ani nevíme, pro mě to bylo velmi bolestné zjištění, ale mnohé se tím vysvětlilo).
Není to o tom se donekonečna přežírat, opíjet do němoty, utratit své úspory za tolik knížek, že je nemáte šanci všechny přečíst (to vše děláme stejně zase jen díky tomu, že si odpíráme přirozené právo být spokojeni) - Vaše duše ví, kde je ta hranice. Vnímejte to! Vnímejte, kde je radost z rebélie a kde je pocit viny a postupně posunujte hranici rebélie a ubírejte vině její místo, které jí nenáleží, které jsme jí udělali, protože nás okolí a strach z následků naučil.
Ale žijeme v přítomném okamžiku, v přítomném okamžiku není utrpení. 21. 12. 2011 JÁ JSEM Anamel!
Žádné komentáře:
Okomentovat