Změnila jsem se. Jsem jiná. Věřím v jiné věci. Mám jiné názory. Změnila jsem se ve velmi krátkém čase. Je tedy zcela pochopitelné, že s dosavadními přáteli si už nemám co říct a noví se objevují velmi pomalu. Nedivím se. Bylo to potřeba - samota je místo, kde objevuji neuvěřitelné věci.
Moje proměna proběhla v podstatě během půl roku, největší skok se udál za poslední 2 měsíce. Stala jsem se vegetariánem, přestala jíst chemický hnůj, který ještě stále nějakým omylem řadíme mezi potraviny, odmítám jakékoliv projevy rasismu a mocenské manipulace. Vyhýbám se hádkám. Jsem vnímavější. Snažím se přistupovat ke každému s láskou a tolerancí. Méně svítím a ještě méně topím.
Nic z toho není žádná póza, cítím to z celého svého srdce... Ale ještě je toho tolik, na čem musíme s mou duší zapracovat.
Začalo to uvědoměním si, jak s námi média, reklama a politici manipulují - odhalila jsem manipulaci přicházející z širokého vnějšího světa. Vypnula jsem televizi.
Poté jsem si všimla, jak se mnou přátelé, pracovní kolegové a vůbec všichni v okolí manipulují. Pokračovalo to stáhnutím se do sebe. Chvíli mi trvalo, než jsem se dostala přes jakousi hořkost. Teď jsem za věci, které se udály, vděčná. Potřebovala jsem v některých věcech nakopnout. Třeba ztratit kupu přátel, kteří mě stahovali do negativního myšlení, světa plného stížností, alkoholu a politických debat bez konstruktivního řešení.
Když se v mém okolí rozhostilo Ticho, najednou jsem uslyšela křik a nadávky uvnitř sebe. To bylo teprve překvapení. To byla (a stále je) mistrovská manipulace.
Moje ego to se mnou umí. Dokáže mě přesvědčit, že mám vždycky pravdu (ačkoliv jak upozorňuje mistr Tolle - je vůbec možné, aby nějaká lidská bytost měla pravdu skutečně vždy? :) Mé ego mě nutí vztekat se pokaždé, když něco považuji za nespravedlivé či hloupé. Cítit zášť, když mě někdo kritizuje. Nutí mě ke spoustě věcem. Já se bráním, prosím světelné bytosti, aby mi v tomto odhazování ega pomáhali, ale tuším, že je to dlouhodobý proces, ve kterém jsem hlavním hybatelem Já.
A tak nezbývá nic jiného než žít a jednat v pokoře (a to se samozřejmě mému egu nelíbí, skoro se až stydím, jak je ten maličký domýšlivý..., jak jsem já domýšlivá, protože já jsem ego, je mou součástí a nemůžu na něj svalovat všechnu vinu. Je mou povinností i svatým právem ho zkrotit, dostat se do stavu, kdy já ovlávám své ego, nikoliv ego ovládá mě). Pak teprve nastoupím na cestu poznání, pak teprve budu Učitel i Žák v jednom, pak já budu Duší.
Naše tvrdohlavé já nás dokáže svádět z cesty různými způsoby. Nejdůležitější je vnímat zprávy, které k nám chodí, a při jejich přijímání se necítit ublíženě ve stylu "no, dovolte, u mě to tak přece není!!".
Tak třeba já:) Jakmile jsem nastoupila na duchovní cestu, objevily se různé vize a sny. Po jednom semináři už jsem byla schopná vidět při meditacích třetím okem krásné energetické víry kolem mě. A tu se ozvalo ego. Šlo na mě velmi chytře. Převzalo vládu nad mých duchovním jednáním. Celý měsíc jsem meditovala pro meditaci. Jednoduše jsem meditovala, abych měla vize. Urputně jsem se snažila "něco" vidět, cítit, slyšet. Kdepak nějaká práce sama na sobě. Když se podívám na to zpětně, není divu, že vize přestaly (a já si toho v opojení meditačních barev ani nevšimla).
Ego zvítězilo, pohřbilo veškerou duchovní práci na sobě pod touhu po barvičkách a mihotání energií. Pak mi do ruky přišel článek, který mě donutil se nad svým jednáním zamyslet. Pak mi přišel mail od kamarádky, která prochází něčím podobným. Nebylo pochyb... Jakmile zjistíte, jak funguje tahle škola života, pocítíte radost u učení, kdykoliv objevíte něco nového...
To hlavní na konec - pokud nechceme, aby bylo manipulováno s námi, v prvé řadě je potřeba odhalit, kdy manipulujeme lidmi my a poznat naší skutečnou motivaci - strach, touha po moci, touha být nejlepší... Pak zjistíme, že už nemusíme mít v hádce poslední slovo, že není tak těžké se omluvit, když něco uděláme špatně, že je jednodušší přání vyslovit, než naznačovat a nenápadně někoho někam tlačit.
Tak dlouhá cesta je ještě před námi. Nebuďme smutní, a už vůbec ne frustrovaní. Radujme se společně z tohoto skvělého procesu učení.
S láskou Anamel.
Žádné komentáře:
Okomentovat