tag:blogger.com,1999:blog-6223966243443272698.post7344876958508388404..comments2024-02-02T05:44:38.705+01:00Comments on Poselství ohně: Příliš citliví pro tento svět - cesta sou-citu, jsem ČlověkJana Mráčkováhttp://www.blogger.com/profile/02063569093610159693noreply@blogger.comBlogger16125tag:blogger.com,1999:blog-6223966243443272698.post-43993921164379841312012-12-13T13:27:09.402+01:002012-12-13T13:27:09.402+01:00Milá Terezo, věřím, že tohle pro-světlení tím, že ...Milá Terezo, věřím, že tohle pro-světlení tím, že sis dovolila přiznat svou bolest a vztek, posune hranice tvé zkušenosti směrem k pochopení a přijetí lidského života jako daru, je to první krok, pokud k tomu přidáme odvahu se s touto bolestí přestat ztotožňovat a uvidět se jako krásné bytosti plně přítomné ve svém středu. Přijmout bolest a obejmout to zraněné dítě, které ve své nejčistší nevinnosti nerozumělo tomuhle světu... uvědomit si, že naše vědomí dospívá a již máme nástroje, které nás vedou do Svobody prožívání, kde chápeme, že ta bolest byla a je součástí naší Cesty... a že nejsme těmi, kdo tu bolest pociťují - jsou to ty aspekty v nás, které volají po transformaci... Tady a Teď duše nemá bolest a nemá vztek... Neopakuj vzorce svých předků. Miluj sama sebe a chtěj od svého života vše, co si zasloužíš, jsi nádherný plátek v růži božského díla Univerza... Hodně štěstí An.Jana Mráčkováhttps://www.blogger.com/profile/02063569093610159693noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-6223966243443272698.post-67907088180177358032012-12-06T10:16:29.252+01:002012-12-06T10:16:29.252+01:00Pamamtuji si tu bezradnost a nechápavost nad mými ...Pamamtuji si tu bezradnost a nechápavost nad mými rodiči, kteří se nenáviděli a zraňovali. Pamamtuji si jak jsem jim chtěla pomoct, ale nedokázala jsem to. Později nepochopení světa kolem mne a nenávist k němu, která ve mně zůstala do dneška. pamatuju si jak mne nikdo nechápal, máma měla svůj svět a ten můj ani neviděla. jen jsem překážela. Sestra měla starosti sma se sebou a neláskou k sobě. Byla jsem tak frustrovaná a nepochopená, že jsem začala nenávidět sama sebe. Snažila jsem se dělat všechno možné, aby mě ostatní měli rádi. Být krásná, vtipná, hodná, a doma jsem se z toho pak musela vykřičet. Žila jsem život a snažila se zapomenout na to co cítím. pořídila jsem si manžela a dvě děti abych teď pochopila, že nenávidím sama sebe a svůj život a snažila jsem se to tím skrýt. Teprve pořádné ponoření so těchto sraček mě probere. Ale mají ty sračky někde dno?TerezaAnonymousnoreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-6223966243443272698.post-16807850551990977752012-11-29T11:50:20.784+01:002012-11-29T11:50:20.784+01:00Děkuji Vám všem, za odvahu, za srdce, za cit, za s...Děkuji Vám všem, za odvahu, za srdce, za cit, za soucit a za sebe-uvědomování... S Láskou k Vám, poutníci srdce, ...Jana Mráčkováhttps://www.blogger.com/profile/02063569093610159693noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-6223966243443272698.post-55566801665061696322012-11-29T11:43:35.101+01:002012-11-29T11:43:35.101+01:00Děkuji i Tobě za krásná slova a za sdílení, milá D...Děkuji i Tobě za krásná slova a za sdílení, milá Desano. S Láskou An.Jana Mráčkováhttps://www.blogger.com/profile/02063569093610159693noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-6223966243443272698.post-90143294145105123772012-11-28T10:48:27.166+01:002012-11-28T10:48:27.166+01:00Krásne...."moje slová.".v mnohom som &qu...Krásne...."moje slová.".v mnohom som "citovaná."., neskutočné, pravdivé..plné súcitu..a to čo som prečítala...sú v tom moje slová..a preto ĎAKUJEM..., snáď aj ja najdem svoju dušu...a preto počúvajme svoje srdcia..,preto padáme a cesta k svojmu srdcu je plná uvedomenia, pádov a bolesti..iba z tak prežitého sa rodí niečo nové a krásne tam je naša Pravda..,zdieľam, posúvam...KatarínaAnonymoushttps://www.blogger.com/profile/05907064328755372652noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-6223966243443272698.post-62207234741026726592012-11-28T08:33:02.721+01:002012-11-28T08:33:02.721+01:00miluji nás, a i miluji je příliš malé slovo psát ....miluji nás, a i miluji je příliš malé slovo psát ... Úsvit ... to je to, co už začínáme vidět ... Úsvit ... Lásky, podstaty Všeho, co Je ... Úsvit Lidství ... <br /><br />♥namaste♥ Anonymoushttps://www.blogger.com/profile/16131516904648728038noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-6223966243443272698.post-14346994268428578292012-11-28T07:30:58.949+01:002012-11-28T07:30:58.949+01:00Ďakujem za úžasný, otvorený a srdcia otvárajúci čl...Ďakujem za úžasný, otvorený a srdcia otvárajúci článok, Anamel. Želám Ti veľa úspechov a lásky. <br /><br />S láskou zdieľam ďalej.<br /><br />DesanaDesanahttp://www.abc-mysleni.cznoreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-6223966243443272698.post-18839238569420792462012-11-28T07:05:05.810+01:002012-11-28T07:05:05.810+01:00DěkujiDěkujiAnonymousnoreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-6223966243443272698.post-5843943301038133862012-11-13T13:41:29.201+01:002012-11-13T13:41:29.201+01:00Děkuji za krásný upřímný komentář. Lidé se často s...Děkuji za krásný upřímný komentář. Lidé se často se cítí osaměle, dokud nenajdou odvahu otevřít své srdce a sdílet své pocity beze strachu, že mu bude znovu ublíženo, pak zjišťujeme, že se cítíme všichni dost podobně a že si navzájem můžeme pomáhat jít pravdivou cestou Životem. Díky. An.Jana Mráčkováhttps://www.blogger.com/profile/02063569093610159693noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-6223966243443272698.post-74272704744633290002012-11-13T13:37:46.712+01:002012-11-13T13:37:46.712+01:00Děkuji Katko za povzbuzující reakci a za sdílení, ...Děkuji Katko za povzbuzující reakci a za sdílení, které umožní, aby slova došla tam, kde je potřebují. I tobě přeji Lásku na tvé cestě Životem. AnamelJana Mráčkováhttps://www.blogger.com/profile/02063569093610159693noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-6223966243443272698.post-64358855753968792282012-11-13T13:35:18.886+01:002012-11-13T13:35:18.886+01:00Děkuji Ti, milá Petro za nádherná slova. Ano, svět...Děkuji Ti, milá Petro za nádherná slova. Ano, svět je v přerodu a vše nás vede k odhalení našeho skutečného Já, tedy v podstatě kolektivního My zároveň s přijetím všech aspektů toho, co jsme Tady a Teď. Cesta k otevření srdce je trnitá a plná sebe-uvědomování, ale je to to skutečné, proč tu jsme. DÍKY.Jana Mráčkováhttps://www.blogger.com/profile/02063569093610159693noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-6223966243443272698.post-43794550922733239092012-11-08T07:04:18.736+01:002012-11-08T07:04:18.736+01:00Děkuji za krásný článek, vše, co je tam napsáno do...Děkuji za krásný článek, vše, co je tam napsáno dokonale chápu a prožívám podobně,ale lépe bych to nenapsala. Člověku je hned lépe, když ví, že tu není s takovými pocity sám. MPAnonymousnoreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-6223966243443272698.post-40761065038686981052012-11-07T20:39:15.322+01:002012-11-07T20:39:15.322+01:00Anamel, to je úžasne napísané... Súzniem veľmi. A ...Anamel, to je úžasne napísané... Súzniem veľmi. A zdieľam ďalej :)<br /><br />Vďaka za tú neobyčajnú otvorenosť, za úprimnosť, za odvahu.. za ľudskosť.<br /><br />Prajem veľa úspechov a najmä lásky na tvojej ceste, si nádherná bytosť, vďaka, že SI ♥<br />S láskou, KatkaCesta Láskyhttp://cestaduse.wordpress.com/noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-6223966243443272698.post-35620302053627325892012-11-07T12:17:51.418+01:002012-11-07T12:17:51.418+01:00děkuji Ti velmi a cítím s tebou nebot propojenost ...děkuji Ti velmi a cítím s tebou nebot propojenost je ne-skutečná, vracíme se sami k Sobě a před utrpení,bolest a pády na kolena je nám souzeno najít své vlastní Já a naše společné My.<br />děkuji Ti za otevřenost srdce <br />Petra LaguelllaAnonymousnoreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-6223966243443272698.post-52762280494216367922012-11-07T11:45:21.013+01:002012-11-07T11:45:21.013+01:00♥♥modrý motýľhttps://www.blogger.com/profile/13027985821516921072noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-6223966243443272698.post-69506293203418844952012-11-07T09:49:37.649+01:002012-11-07T09:49:37.649+01:00Pamatuji si emoce a zážitky způsobené mými blízkým...Pamatuji si emoce a zážitky způsobené mými blízkými, o kterých oni dávno nemají ponětí, byly pro mne, ne pro ně. Věděla jsem o vnitřních motivacích svých rodičů více než oni sami. Dárky, objetí, peníze na školu... Nikdy jsem je ve skutečnosti nemohla přijmout, protože nebyly v podstatě nikdy darovány, bylo to vykoupení. Dodnes neumím bez vnitřních výčitek přijmout ani vlastní výplatu. <br /><br />Pamatuju si obrazy, které by dítě nemělo vidět, slova, která by dětské uši neměly slyšet, pocity, které jsou na dítě příliš silné. Pamatuju si noci probloumané ulicemi, když mne vyhodili z domu nebo když už se to nedalo snést. Pamatuju si mnohokrát vyslovené výčitky, výhrůžky. Pamatuju si noční hádky rodičů, za které jsem si dávala vinu, cítila jsem klasickou atmosféru rozvrácených rodin "zůstávám s ním/ní kvůli dětem". <br /><br />Zatímco jiné děti psaly večer úkoly, já každý den poslouchala opilé smutky a vztek a zažívala okamžiky, do jejichž podrobností nemám odvahu zabíhat. Své babičce jsem o prázdninách celé dny zpívala písničky, když mi brečela na rameni, že se zabije, to mi bylo asi dvanáct. <br /><br />Velmi jsem dřela sama na sobě, na gymplu jsem začala chodit jsem za školu, abych se mohla učit, chtěla jsem, aby někdo uznal mou existenci, nic nepomáhalo, nikdo neviděl tu bolest, kterou jsem cítila, a protože jsem ji neuměla projevit, tak jsem jí zhmotňovala sebepoškozováním na rukou a nohou. Pamatuju si časté zápaly plic a každodenní zvracení, když už mé tělo nemohlo snést to odmítání. Kolikrát jsem unikala, alkoholem, marihuanou, hladovkou, nebo naopak jídlem, hudbou. Tancovala jsem nebo běhala, dokud jsem nepadla vyčerpáním.<br /><br />Pamatuju si noční můry, podle kterých jsem mohla psát scifi knihy a pamatuju si dny, kdy jsem díky těmto snům nevěděla, co je realita a co je sen, pamatuju si zážitky, které jsou v psychologii klasifikovány jako halucinace.<br /><br />Pamatuju si otevřená okna, ze kterých jsem chtěla skočit, prášky, které jsem chtěla polykat. Muže, které jsem chtěla milovat a kteří chtěli milovat mne, ale já jim to nedovolila a nevěřila, protože jsem nikdy nedala skutečnou lásku sama sobě, a tak jsem byla často zrazována, opouštěna nebo jsem opouštěla, abych nebyla opuštěna. Pamatuju si dítě, které jsem mohla mít. Pamatuju si doteky, které jsem nechtěla.<br /><br />Pamatuju si přítelkyně, jež mi pro svou poruchu příjmu potravy mizely před očima, pamatuju si, jak svou neschopností říkat Ne jsem se dostávala do bizardních až nebezpečných situací, pamatuju si psychologický teror svého kamaráda a jeho vydírání a výhrůžky.<br /><br />Pak jsem začala mít doma hysterické záchvaty jakéhosi zoufalství, ale to volání o pomoc opět nikdo nepochopil, asi v šestnácti jsem prosila na kolenou své rodiče, že potřebuju psychologa. Ne, že by nějaký věděl, co se mnou...<br /><br />Přečetla jsem desítky knih s návody, jak žít, jak se radovat, jak si udělat v životě pořádek, v sobě najít mír, ve vlnách jsem se vracela vždy na začátek. Po absolutním pádu jsem se vždy znovu postavila s hlavou vztyčenou a pohledem upřeným do své budoucnosti, kde jsem tušila Naději. Cítila jsem se velmi zraněná, když jsem viděla, že ostatní ten život zvládají tak nějak plynuleji.<br /><br /><br />Pamatuju si hodiny pláče a únavu, která způsobila, že po takovém pláči se spánek podobal smrti. Pak jsem se na pár let zavřela, stala jsem se robotem, který plní, co je potřeba plnit… než mne má duše začala volat svou písní...Jana Mráčkováhttps://www.blogger.com/profile/02063569093610159693noreply@blogger.com