tag:blogger.com,1999:blog-6223966243443272698.post5650147543133767877..comments2024-02-02T05:44:38.705+01:00Comments on Poselství ohně: Klidně spěchej, ale já půjdu svým tempemJana Mráčkováhttp://www.blogger.com/profile/02063569093610159693noreply@blogger.comBlogger1125tag:blogger.com,1999:blog-6223966243443272698.post-47366394369611863142013-08-07T19:03:12.278+02:002013-08-07T19:03:12.278+02:00To je krásný příběh. Z obou stran (četla jsem i Da...To je krásný příběh. Z obou stran (četla jsem i Daveovu verzi) je plný otevřenosti k tomu, co se děje, nalézání chyb a poučení se z nich. Komunikace mezi lidmi je opravdu absolutně zásadní věc, už kolikrát jsem zjistila, že v okamžiku, kdy člověk řekne, co opravdu chce a jak opravdu se cítí, tak ta bouře uvnitř rychle utichá, protože kolikrát vzniká jen z nedorozumění. Kdysi jsem to četla i u Rosenberga v jeho knize o komunikaci. Svým systémem vyjádření pocitů a potřeb dokázal uklidnit bouřlivé výměny názorů i takových regionech jako je Blízký východ. <br />A co se času týká. To je mé velké téma, o které si omlacuju hlavu dnes a denně, kdykoliv někam jdu se svou šestiletou dcerou. Tak ráda bych respektovala její kairos, kdykoliv to jde, ráda si ho užívám, jenže to je pořád: "musíme už jít, ve třičtvrtě na devět zavírají školku", "musíme už jít, za chvilku jede autobus, když ho nestihneme, nemusíme už nikam jezdit, protože se zase nestihneme vrátit včas domů" atd., atd. Myslím, že diktatura času je první diktatura, se kterou se malý človíček na téhle zemi setkává... a to naštěstí už neplatí poučka krmit jen každé tři hodiny, ať se to miminku líbí, nebo ne... Žít je umění - Aves Passerihttp://www.zitjak.wordpress.comnoreply@blogger.com