čtvrtek 28. března 2013

Sedm otázek od Lenchera (rozhovor pro Probuzení)

Na http://probuzeni.blogspot.cz/ najdete moje první interview, sedm otázek mi položil autor webu, Lencher Falprea. Rozhovor o pokoře, egu, strachu, sebepřijetí a mnoho dalším najdete na stránkách Probuzení.

Pro ty, kdo si nevšiml a zajímalo by ho - o úplňku jsem sepsala novou stránku O mně, co nabízím. Ucítíte-li volání, neváhejte mne zkontaktovat, můžete přes webový formulář, Facebook i mail (nejrychleji budu však reagovat, vyplníte-li webový formulář na zmíněné stránce o mně). Těším se, bude legrace ♥

Autor článku: Jana Anamel Mráčková 

Článek (či jeho části) je možné sdílet v nezměněné podobě včetně aktivního odkazu na http://poselstviohne.blogspot.cz.


Děkuji za příspěvky - č.ú. 1384419103/0800



úterý 26. března 2013

Jednoduše k jedné Duši

Jde-li nám v životě něco jedno-duše, přibližuje nás to naší duši. 

Co je jednoduché, to pochází z Ducha jediného... složitost pramení z nevyléčené touhy vlastnit, vědět a zažívat více, než nám náleží, než je potřebné. 

I celý Vesmír je ve své struktuře a principech v podstatě jednoduchý. Jedno-Duchý...



Autor článku: Jana Anamel Mráčková 

Článek (či jeho části) je možné sdílet v nezměněné podobě včetně aktivního odkazu na http://poselstviohne.blogspot.cz.



pátek 22. března 2013

Anamelí infostánek - kroky ke svobodě

Stejně jako teenager nemůže celý život zůstat punkáčem, i když v 16 se to zdá jako jasná volba, tak blogerka nemůže celý život blogovat, ... všichni máme potřebu expandovat, a tahle zima byla velmi výživná, takže i já mohu nyní růst do všech možných směrů... A pro změnu chci zkusit i něco jiného.

Dál budu psát příspěvky na blog, i když možná maličko méně, ve mně to volá po změně, chce to trochu větru do plachet... Inspiraci, akci, pohyb, ... což bude ve výsledku přínosem pro tento web.

Ale nejprve to chce trochu odvahy, mé i vaší, pustit se do neznáma, jít cestami nevyšlapanými. Kam mě to vede, nevím, zkouším...

Toto jsou věci, které jsem se během putování svým doposud velmi pestrým životem naučila a které tak mohu sdílet s kýmkoliv, kdo o to stojí:

  • schopnost rovnováhy, přijetí věcí, jak jsou - přijetí své vlastní Temnoty a přijetí svého vlastního Světla (pokora před Životem a Stvořením všeho, co je)

čtvrtek 21. března 2013

Z mého srdce do českých a slovenských srdcí...

Děkuji všem, kteří neúnavně komentujete mé články - mám pak pocit, že vás lépe znám - cítím, co vás zajímá, tuším, co vás trápí... a děkuji všem, kteří mé příspěvky sdílíte dál na internetu, pomáháte mi tak dostat mě více do toho velkého světa, kde se jeden snadno může ztratit... 

A velmi si vážím těch, kteří ocenili mou práci finančními příspěvky, díky nimž mohu žít spontánněji a čerpat další inspiraci. Děkuji. 

Nám všem bez rozdílů přeji, ať do našich životů vstoupí hojnost, jejíž energie s jarem přichází.

Ze Srdce děkuji Anamel ♥

A nemusíme se bát, i když to venku pořád na jaro nevypadá, jarní duch už pronikl do kolektivního vědomí a lidská ptáčata brzy pocítí touhu vylétnout z bezpečí svých hnízd... a budeme se učit léééétat...



Vím, že lidé ze Slovenska dobře rozumí češtině, ale chtěla jsem vyjádřit sounáležitost a pocit, že jsme jedním, proto jsem poprosila kamarádku Sašenku (děkuji jí), aby mi pomohla přeložit Motýlí poděkování - je velmi těžké uzřít svou vlastní krásu do slovenštiny. Takže pro vás, naše slovenské spolupoutníky srdce - jste druhým křídlem naší společné československé duše... 

Motýlie poďakovanie - je veľmi ťažké uvidieť svoju vlastnú krásu


středa 20. března 2013

A-glosa: Žáby a spisovatelé

Toto je Emilka a měla se mnou dnes velkou trpělivost - zapózovala a pak
teprve se mi ztratila v listí...
Slovy mé kamarádky: "No, představ si, jak by vypadal svět, kdyby byli všichni jako ty. Tisíc spisovatelek pobíhajících po lese a čuchajících ke kytkám." Nemůžu ten obraz dostat z hlavy, moc se mi líbí :D 

Zima byla tak dlouhá, že jsme málem zapomněli, kým doopravdy jsme. Skoro to vypadalo, že nikdy neskončí, ale srdce je naplněné vděčností a ve vzduchu je konečně cítit dobrodružství. A to je teprve začátek. Jaro je tu, žáby a spisovatelé vylejzají z děr...  A já už zase mam chuť chodit bosá a svlékat se do naha... Návrat Domů...


Autor článku: Jana Anamel Mráčková 

Článek (či jeho části) je možné sdílet v nezměněné podobě včetně aktivního odkazu na http://poselstviohne.blogspot.cz.


Děkuji za příspěvky - č.ú. 1384419103/0800



Já zapomněla na šeříky... krásnou rovnodennost všem (sedm dechů rovnováhy)

Snadno se v zimě zapomíná na mnoho věcí... a tak v tento den, co včera neexistovalo, dnes je možné, protože naše pozornost se obrací k růstu, citu, radosti, k Životu. 

Tělo si žádá péči a dříve nebo později zatoužíme všichni po pohybu, po akci - i když ještě včera se to zdálo nemožné...

Dnes je den rovnováhy, den se rovná s nocí a člověk cítí, že tak je to v pořádku, že dobro i zlo má stejné místo na Zemi, protože oboje pochází z nekonečné vesmírné inteligence, která je vším... 

Odpouštím si, že jsem posuzovala dokonalé dílo Života na Zemi a skláním se v pokoře před onou kosmickou silou, která dala stvořit všemu, co je...

A znovu zavoní šeříky... a mé srdce tančí, vždyť já v zimě zapomněla, že šeříky vůbec existují, a tak je to správné, protože květiny v zimě nekvetou...

Dívám se, pozoruji. 
Neposuzuji, miluji.
Odpouštím, opouštím.

S Láskou přeji všem krásné energie rovnodennosti, ve kterých se snoubí cit s nadějí, ve 12:02 si Temno a Světlo podá ruce, nechť mír naplní celou Vaší bytost. V Rovnováze Anamel

SEDM DECHŮ ROVNOVÁHY

Jednoho dne mne přestalo bavit hodiny a hodiny meditovat,

neděle 17. března 2013

Pohádka o ideální pracovní pozici

Je to už nějakou dobu, co jsem se rozpůlila vedví, nebo spíš stará a nová "polovina" začaly být více viditelné, více se vzdalující jedna druhé - ta první má polovina touží po jednoduchých věcech, jako je běžná docela uspokojivá práce s prospolečenskou hodnotou, stálý příjem (alespoň trochu stálý), jistota (alespoň maličko), láska, manžel, děti... a bylo by opravdu jednoduché vrátit se "zpátky" do svého života - poučená, lepší, skutečnější...  asi i vím, koho bych si vybrala za manžela, byl by to krásný život, s vědomím toho všeho, co jsem se naučila - mohl by to být opravdu krásný život... ale já tolikrát volala do nebe, ať se naplní můj nejvyšší potenciál, že už nemůžu couvnout... 

V momentě každého člověka nastává chvíle, kdy se musí vzdát své osobní vůle, protože ta už ho nikdy neudělá šťastným...

Motýlí poděkování - je velmi těžké uzřít svou vlastní krásu


Čím víc se mi snaží vesmír uzavřít cestu obyčejného člověka, tím více mne Vaše čtenářská podpora nakopává se vydat cestou jinou, i když zatím nevím jakou...

Na Facebooku teď koluje text, při kterém jsem si znovu a ještě více uvědomila, jak požehnaná jsem, když mohu skrze Vás, úžasné a láskyplné bytosti, vidět sebe sama...

"Motýl neví, jakou barvu mají jeho křídla, ale lidské oči vidí tu nádheru. Podobně člověk neví, jak je dobrý, dokud ostatní neuzří jeho výjimečnost."

D - Ě - K - U - J - U , že tu jste se mnou!  S Láskou... Anamel



čtvrtek 14. března 2013

Efekt vějíře - na milisekundu znám všechny odpovědi

Poslední dny mám nejen já po ránu velmi silný pocit, jako bych během nočního snění poznala celý svůj příběh a uslyšela odpovědi na všechny otázky svého života a snad i celého světa. 

Říkám tomu efekt rozevírajícího se vějíře - jakoby obraz světa byl namalován na plátně, které je jako harmonika složené do vějíře. V noci se rozvine a je mi ukázáno celé umělecké dílo. Vše je tak jasné, že i při nočním probuzení si říkám - to si psát nemusím, to je přece tááák důležité, že to nemůžu zapomenout... a ráno si rvu vlasy, v lepším případě se jen směju, protože jako vždy je vědomí pryč a zůstává jen mlhavá vzpomínka na něco posvátného a k tomu občas nějaké to slovo, obraz, pocit...


středa 13. března 2013

Mé vnitřní dítě je zraněná indigová duše...

Mohla bych napsat stovky stran pochybností. A mohla bych napsat tisíce stran o víře, kroniku naděje a sepsat knihovnu naplněnou příběhy o zázracích.

Mohla bych napsat knihu o strachu. A mohla bych sepsat edici o odvaze a síle.

Svými slzami jsem naplnila pozemský oceán a svým smíchem složila nebeskou symfonii.

Vyhrála jsem bitvy v nejvzdálenějších koutech vesmírů, a přesto si připadám na Zemi jako ve vyhnanství... ale co zbude Člověku, když andělé se budou cítit vzdáleni od Domova?


sobota 9. března 2013

Anamelí glosa - otevřené srdce: jak se mi praxe minula s teorií

Snažím se teď být více otevřenější, protože věřím, že svět se vyléčí a žití bude jednodušší, až se přiblížíme jeden druhému, až poznáme své sousedy a přijmeme druhé lidi do našeho každodenního života. Dnes jsem na procházce už z dálky zahlédla svoji bývalou učitelku na kytaru, má za sebou asi dost smutný život a vypadá osaměle a VELMI odměřeně... tehdy jsem byla teenager a té paní, co vypadá jako čarodějnice, jsme se všichni dost báli. Dnes jsem si říkala - á, super, perfektní příležitost projevit své božské od strachu osvobozené neposuzující bezpodmínečně milující já, ALE - jak se blížila, všechna má já (božská, nebožská) vzala nohy na ramena a já si připadala zas jako ten puberťák, co dostal vynadáno, že je mimo rytmus. Ve chvíli, kdy jsem vzdala pokus ji pozdravit a ona mě míjela, zírajíc si na špičky bot, spadlo mi na čepici ptačí hovínko. Zpráva přijata. Díky :)

Autor článku: Jana Anamel Mráčková 

Článek (či jeho části) je možné sdílet v nezměněné podobě včetně aktivního odkazu na http://poselstviohne.blogspot.cz.


Děkuji za příspěvky - č.ú. 1384419103/0800



čtvrtek 7. března 2013

Anamel - vymetač cukráren

Někdo tomu říká neúcta k tělu - já tomu říkám úcta k Životu... ale trvalo mi nějakou chvíli, než jsem si to srovnala a zjistila, kde je pro mne ta hranice mezi zdravým životním stylem a oslavou darů Země... Jak já s oblibou říkám - Kde jinde ve Vesmíru si můžete dát takovou lahodnou nádheru? 

Ve své stravě se pohybuju od brethariánství přes vitariána, vegetariána po zákuskového labužníka - podle nálady a potřeby. Není-li vina, nejsou následky. Jako u všeho u mne platí pravidlo - dopřát svému tělu nejvyšší možnou kvalitu. Tu naštěstí poznám "od oka", takže se nemusím bát, že bych pozřela nějaké nepřiměřeně chemické nechutné polotovary.

Každopádně moje osobní léčitelka kočka Andromeda vždy pozná, že "Anamelka zas oslavovala Život" a nekompromisně mne po příchodu domů začne masírovat břicho. Odstrčit se nedá - je to její mise.

Nejraději chodím do cukrárny s více lidmi - aby toho člověk mohl více ochutnat.

Důležité je nebýt otrokem své vlastní chuti. Pak si představuju jakoukoliv dobrůtku jako přidanou hodnotu skvělého života - s přístupem "můžu si tě dát, ale když si tě nedám, nic to se mnou neudělá" neztrácím svou svobodu.

 S Láskou - Anamel, vymetač cukráren :)





Autor článku: Jana Anamel Mráčková 

Článek (či jeho části) je možné sdílet v nezměněné podobě včetně aktivního odkazu na http://poselstviohne.blogspot.cz.


Děkuji za příspěvky - č.ú. 1384419103/0800



středa 6. března 2013

2013 - Připoutejte se, přistáváme

Jak postupně slyšíme zpívat ptáky, cítíme vůni Země... ještě nestojíme pevně na Zemi, ale už začíná být až podezřele těžké - uvěřit, v jakých výškách jsme to ještě před pár týdny poletovali.

Mnozí jsme se v roce 2012 "zbláznili", abychom mohli skutečně a moudře žít.

A možná je to jen o tom, že co jsem dříve považovala za nereálné zázraky, dnes žiju za samozřejmost.

Do velkých dálek, hloubek i výšek jsme si došli pro poznání, pro zkušenost. Ale dnes je dnes a loňský rok zdá se už tak dávno...

Každý šel svým nejvyšším možným potenciálem. Někdo přestavěl celý svůj život, někdo si posvítil na vztahy, jiný si ujasnil svůj přístup k materiálnu, někomu stačily přeskládat malé věci... ale téměř všude je cítit změna vědomí, a to i v lidech, kteří si při slově "duše" jako první vybaví jízdní kolo.

A šíří se to - kdo nezačal loni, začíná letos. Kdo nezačne letos, začne příští rok. Zahrada by byla nudná, kdyby všechny květy vykvetly ve stejný čas.

Každý na své úrovni a ve svých oblastech odevzdal strach a otevřel se absolutnu sebe sama. Možná jsme si toho nevšimli, ale my jsme prožili, čím bychom mohli být, kdybychom přestali vytvářet domnělé překážky - a tím jsme to učinili reálným. Jen to nebude tak rychlé, jak se to v transformačních energiích jevilo, ale tu esenci sebe sama prožijeme - stačí se nevracet zpět a naplnit se důvěrou. Jsme zpomaleni, abychom oklestili své vize o zbytečnosti a abychom stavěli pevné základy...


Když se nad tím zamyslím, pro některé z nás se skutečně vyplnila předpověď, že zatímco bude Země procházet změnami, lidstvo stráví nějaký čas na vesmírných lodích - a opravdu - druhou polovinou loňského roku jsme mnozí pluli na své vlastní specifické ufounské základně.

Možná svět kolem běžel dál ve svých kolejích a změny nebyly tak patrné, ale to, co jsme prožívali my, kteří jsme se rozhodli najít rovnováhu provazochodce nad propastí duality, aniž bychom se naklonili na jednu ze stran - my jsme zažili na vnitřních rovinách hurikány, zemětřesení, atomové výbuchy, ale i stavy beztíže, osvícení, avatarské vědomí - my jsme byli na návštěvě u stvořitele a zjistili jsme, že jsme se jen vrátili domů,  kde jsme poznali sebe sama v jeho očích. Sami víte nejlépe, jaké extrémy jste zakusili. 

Vyzkoušeli jsme si doslova na vlastní kůži (vlastní mysl, vlastní prožívání), co všechno je možné považovat za reálné, jak "šíleným" představám se v pomyšlení na svou budoucnost dokázal člověk oddat. A to, že jsme tomu skutečně uvěřili, nám dalo opravdová křídla. 

Níkdy nezapomeňte, že to bylo skutečné!!

Mnozí z nás pocítili, že mohou Zemi přinést opravdu přelomové myšlenky, poznali jsme, že dokážeme druhým ukazovat směr cestami, kterými by sami neprošli, většina z nás uvěřila, že si můžeme stvořit život, jaký chceme (a dostali jsme k tomu nespočet důkazů)... 

Těch schodů - úrovní, kam se v roce 2012 dalo vystoupat, bylo mnoho - každý došel, kam potřeboval dojít pro pokračování svého života. Ta odvaha a víra nám dala možnost nekompromisně vyházet spoustu blbostí ze svých životů, své mysli a následně energeticky i ze svého těla (už nikdy se to nevrátí), dala nám možnost začít projekty, do kterých bychom se nikdy dříve nepustili - a ty projekty se staly našimi vlastními transformátory (změnily nás, byly naší školní lavicí) a často byly naplněním známého "cesta je cílem"... 

Otevíráme se novým a novým projektům, plánujeme, fantazírujeme (v původním latinském významu - přinášíme ideu na svět, tvoříme realitu), v hlavě připravujeme svou budoucnost, a to jen ledabyle podle toho, co zrovna přichází v přítomném okamžiku - je tu důvěra, že takto je to správné a že ta budoucnost už je stvořená, jen k ní musíme kráčet krůček po krůčku, protože jakmile chceme zrychlit, jsme něčím zpomaleni... - to je taky dobré - vše má své perfektní načasování... i to naše přistávání. Užívejme si toto mezidobí - kdy ještě vzpomínáme na oblaka a stále nestojíme nohama pevně na Zemi - to je doba příprav, to je doba zrání... není kam spěchat...

Celý rok 2012 mi neustále někdo říkal, že jsem neuzemněná, že jsem málo v realitě a já vnitřně bublala při takovýchto poučkách - co mi má kdo říkat, co je správné a co není správné. Dnes už vím, že právě to mé poletování mne vedlo k procítění vize mého nejvyššího potenciálu a to mne přivedlo k jistotě, že cesta k mému naplnění už je vydlážděná a vede květinovou alejí - když půjdu krůček po krůčku a nebudu se ptát, kudy cesta vede a kdy tam dojdu... tak právě tehdy tam dojdu... Právě to poletování mi umožnilo stát se multidimenzionální bytostí s poznáním, jemuž bych sama před pár měsíci neuvěřila. Právě to poletování mne přivedlo zpět k mé duši, to poletování mne osvobodilo od programů a dalo mi prožít svou podstatu tak, abych vždy už poznala, že život je hra ... a když o tom začnu pochybovat - zadívám se ven a nechám obraz reality se rozpadat, abych viděla, že vše je jen vibrace ... našla jsem svou LEHKOST BYTÍ... a já klekám sama před sebou v pokoře a s uznáním, že jsem nikdy neuvěřila, když mi říkali, že už je čas přistát.

A tak když poletujete, poletujte, ... až bude potřeba se uzemnit a své "letecké" poznatky ukotvit do reality, použít je při stavbě svého života - pocítíte to (buď jemně, nebo jako frustraci - záleží na tom, jak budete poslouchat své vnitřní dění) - a pak vám vesmír přinese všechny informace, které potřebujete. Ale domnívám se, že ono to s jarem přijde samo, stačí cítit vůni čerstvého vzduchu a probouzející se přírody, bosí chodit v trávě a jako malé děti čuchat ke květinám, stromům, čerstvé hlíně, zírat do sluníčka a poslouchat rytmus života... Pak přijdete domů, dorazíte do práce... a budete vědět, co dělat.

Zjistili jsme, co nechceme, a byly jsme častokrát nekompromisně nuceni nežádoucí pozice opustit. A to, co chceme, se ukazuje pomalu, tvoří krůček po krůčku - není to ten rychlostyl, na nějž jsme si zvykly. Tvoříme pevné základy - a my vnitřně víme, kam to vede, proto neustupujeme. My už nemůžeme ustupovat, ačkoliv se jevíme jako šílenci, kteří neví, kde je realita (ale čí realita, že?).

Jak my sami přijímáme svou realitu, tak ji přijmou ostatní. Několik mých kamarádů (vč. mého bývalého přítele, který na mne odmítal téměř vše spirituální - jako odraz mého vlastního sebe-odmítání) si minulý týden přečetlo rukopis mé povídky, která reálně popisuje jeden z příběhů, který jsem prožívala v loňském roce. Je o hvězdách inkarnovaných na Zemi, spirálách DNA, které se táhnou staletími do určitého cíle, démonických strážcích prahu... a ačkoliv jsem to zpracovala jako fantasy styl - nikdo, doopravdy nikdo z nich nepředpokládal, že by něco z toho nebyla pravda - oni v tom ten životopis poznali a přijali jako fakt. 

A to mi ukazuje, že přistávám do zcela jiné reality, než kterou jsem v roce 2012 opouštěla...

Stačilo přestat říkat, že jsem blázen, a uvědomit si, že jsem multidimenzionální duše s přístupem do nejrůznějších koutů vesmíru a poznání.

Stačilo přestat říkat, že jsem nezaměstnaná, a pochopit, že mne zaměstnává nejvyšší láskyplná inteligence, v pozemské inkarnaci - jsem spisovatel a inspirátor.

A jak přistávám, už vidím tu nádhernou Zemi a vidím, co všechno se tu dá dělat, ale já nikam nespěchám, plány měním z minuty na minutu, a když mne realizace jednoho projektu přestane bavit v půlce, vím, že už přinesl vše, co měl, a jdu dál... pořád je co dělat... ale to hlavní - to je - radost.


Autor článku: Jana Anamel Mráčková 

Článek (či jeho části) je možné sdílet v nezměněné podobě včetně aktivního odkazu na http://poselstviohne.blogspot.cz.


Děkuji za příspěvky - č.ú. 1384419103/0800



úterý 5. března 2013

Anamelí hudební kanál - Léčivé písně pro Duši

Hudba nás spojuje s něčím vyšším, vyvolává v nás pocity, které jsou pro naše bytí nezbytností, léčí nás. Např. ranní hudba může výrazně ovlivnit způsob, jakým bude ubíhat celý náš den. Může být uklidňující, nabíjející, mystická... prostě podle toho, co zrovna máme v plánu... 

V horním menu pod odkazem Inspirace - hudba jste se mohli prostřednictvím hudebního kanálu Žena je bytost mnoha tváří nechat unášet na vlně nejrozmanitějších ženských zpěvů a tónů. Zde je žena jemná i divoká, a tak to má být.

Připravila jsem pro Vás druhý díl - Léčivé písně pro Duši, který obsahuje zatím 42 písní, které rozeznívají v nás různé struny. 

Oba youtube kanály najdete na výše zmíněném odkaze.

Ráda hudební kanály rozšířím i o Vaše náměty, které můžete psát do komentářů nebo na anamel.web(z)gmail.com.


Autor článku: Jana Anamel Mráčková 

Článek (či jeho části) je možné sdílet v nezměněné podobě včetně aktivního odkazu na http://poselstviohne.blogspot.cz.


Děkuji za příspěvky - č.ú. 1384419103/0800



neděle 3. března 2013

Anamelí glosa - snídaně v okně a kočičí manžel

Když jsem pobývala v domečku se zahradou, trochu jsem se "rozmlsala" a teď mi chybí ty snídaně v trávě, na slunci, na čerstvém vzduchu. Inspirovala jsem se Áňou a po kočičím vzoru jsme dnešní dopoledne s mou spřízněnou duší Artemis strávily na parapetu (dala jsem si pod okno stůl, abychom se mohly nakrásno rozvalit a nechat sluneční paprsky léčit unavenou pleť a zaneřáděnou auru). Snídaně v okně. Sousedi byli tou myšlenkou tak pobaveni, že nám halasně do oken volali, ať si to pořádně užijeme... Mimochodem sháníme otce našich dětí - zatím teda jenom nějakého chlupáče pro naši kočku Andromedu :D (v případě zájmu o seznamovací schůzku pište na anamel.web(z)gmail.com)






Autor článku: Jana Anamel Mráčková 

Článek (či jeho části) je možné sdílet v nezměněné podobě včetně aktivního odkazu na http://poselstviohne.blogspot.cz.